Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3499/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti I. M., zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem Ostrava - Vítkovice, Ruská 2887/101, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení a d, y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, vydané v jeho občanskoprávní věci.

Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2011 sp. zn. , kterým Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o stěžovatelově návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva proto, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ( , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a osvobození od soudních poplatků stěžovateli (usnesením krajského soudu ze dne 15. 9. 2010 č. j. -38) přiznáno nebylo.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že mu toto usnesení nebylo řádně doručeno, čemuž obecné soudy nevěnovaly žádnou pozornost, navzdory tomu, že neúčinnost tohoto doručení opakovaně napadal; tím postupovaly dle jeho názoru v rozporu s ustanovením Stěžovatel poukazuje též na usnesení krajského soudu ze dne 3. 11. 2008, kterým bylo řízení přerušeno (pro posouzení předběžné otázky v jiném řízení) a na usnesení ze dne 29. 12. 2010, na jehož základě bylo v řízení pokračováno. V době přerušeného řízení učinil krajský soud několik (jinak nepotřebných) úkonů, jmenovitě zaslal žalobu k vyjádření žalovanému, a proto má stěžovatel současně za to, že již tím bylo jednáno ve věci samé ve smyslu ustanovení zákona o soudních poplatcích, a k zastavení řízení již soud přistoupit nemohl.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Takové podmínky pro zásah Ústavního soudu v dané věci shledány nebyly.

Ve vztahu k námitce, že ve věci - ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích - již bylo jednáno, je očividné, že neobstojí ani z pohledu práva podústavního. Soud sice učinil některé procesní úkony v rámci přípravy jednání, o započetí jednání o věci samé však zde evidentně nejde, a na tom nemění ničeho ani okolnost, že řízení bylo po určitou dobu přerušeno (aniž se tak stalo po nebo při jednání).

Tvrdí-li dále stěžovatel, že mu nebylo řádně doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2010 č. j. -38, postačí zaznamenat, že námitku v rámci odvolacího řízení nevznesl, a již proto se jí Ústavní soud pro nepřípustnost (z důvodu subsidiarity jeho přezkumu) nemůže věcně zabývat. Poukázal-li stěžovatel v rámci své "stížnosti na zatajování podání a manipulování s kauzou" na to, že "nenašel podání", které mu "soud měl doručit, či které nabylo právní moci dne 3. 1. 2011 č. j. ", je zřejmé, že toto sdělení za řádné (procesně relevantní) uplatnění odpovídající námitky považovat nelze, a proto nemůže být porušením práva na spravedlivý proces, pakliže na ně odvolací soud nereagoval. Nepřípadným je proto i stěžovatelův odkaz na ustanovení

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu