Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 51/12

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem v Praze 1, Štěpánská 27, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011 č. j. -138, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v řízení o vyklizení bytu. Podle stěžovatelky bylo rozhodování obecných soudů zatíženo projevem libovůle a obecné soudy postupovaly v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté d (dále jen " ") a s y ČR.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 6. 2010 č. j. -76, byla stěžovatelka uznána povinnou vyklidit byt, specifikovaný v rozsudku, a vyklizený jej předat žalobci. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Praze tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění napadeného rozsudku mimo jiné zdůraznil, že stěžovatelka si musela být vědoma charakteru bytu jako bytu služebního, neboť jí byl dán k dispozici právě v souvislosti s její funkcí ředitelky základní školy. Po ukončení pracovního poměru stěžovatelky s ní žalobce uzavřel nájemní smlouvu na dobu určitou. Stěžovatelce tedy musela být zřejmá jak určitost nájemní smlouvy, tak i skutečnost, že byt je určen k zajištění bytové potřeby zejména pro zaměstnance školy. Odvolací soud se podrobně zabýval i dalšími námitkami, které stěžovatelka zopakovala i v ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatelky s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry obecných soudů. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Není tedy další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy ( y ČR).

Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvené v ústavních předpisech. Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval argumenty stěžovatelky, které zopakovala i v ústavní stížnosti, a přesvědčivě se s nimi vypořádal. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, aniž by bylo nutno cokoli zde opakovat nebo zdůrazňovat.

Zásady spravedlivého procesu podle y zajišťují, v souladu s obecnými procesními předpisy, že v řízení před obecnými soudy bude zejména zaručeno, že věc účastníka soudního procesu bude projednána veřejně a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny. Pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu