Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1086/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Kačírkem se sídlem Zenklova 66/230, 182 00 Praha 8 - Kobylisy, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 23. 3. 2009, č. j. -38, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 11. 2008, č. j. 067 EX 40915/08-31, takto:

Ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 14. 7. 2008, č. j. -2, ve věci návrhu na nařízení exekuce oprávněného Hlavního města Prahy (dále jen "oprávněný") proti povinnému D. K. (dále jen "stěžovatel") pro 500,- Kč, podle vykonatelného rozhodnutí Městské policie hlavního města Prahy ze dne 2. 3. 2003, série DA/1997 číslo A0513110, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 500 Kč nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, nařídil exekuci na majetek povinného a provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického (dále jen "soudní exekutor").

Soudní exekutor vydal dne 6. 11. 2008, č. j. 067 EX 40915/08-31, napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 7.735 Kč. V jeho odůvodnění odkázal na (exekuční řád), podle něhož náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce; odměna soudního exekutora z vymožené částky činí částku 3.000 Kč (15 % z vymožené částky, minimálně však 3.000 Kč), náklady exekuce (tvořené poštovným, kopírováním, telekomunikačními poplatky a ostatními náklady) činí částku 3.500 Kč a příslušná DPH činí 1.235 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným usnesením ze dne 23. 3. 2009, č. j. -38, zamítl námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 11. 2008, č. j. 067 EX 40915/08-31. Zdůraznil, že námitky musí vedle obecných náležitostí ( ) obsahovat i důvod, pro který účastník nesouhlasí s obsahem příkazu k úhradě nákladů exekuce; obsahem uvedeného důvodu je exekutor i soud při rozhodování o námitkách vázán. V souzené věci však stěžovatel ve svých námitkách neuvedl důvod, pro který nesouhlasí s obsahem příkazu k úhradě nákladů exekuce, pouze uváděl, že nařízená exekuce je nezákonná. Soud dále poznamenal, že podobné důvody uvedl stěžovatel i v návrhu na zastavení exekuce, o které soud bude následně rozhodovat a zároveň v tomto rozhodnutí určí, kdo z účastníků bude hradit náklady exekuce. Soud proto konstatoval, že nemohl přezkoumat exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť v námitkách nebyly uvedeny důvody a rozsah námitek; svou argumentaci uzavřel s tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce shledal věcně správným a námitky zamítl. Obvodní soud konečně dodal, že podle a odst. 2 exekučního řádu jsou nákladem exekuce odměna exekutora ve výši 3.000 Kč (odměna exekutora je 15 % z vymožené částky, minimálně však 3.000 Kč podle ; podle téže vyhlášky, ve znění novely provedené , exekutorovi náleží podle v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč a soudní exekutor má dále nárok na DPH ve výši 19 %, tj. 1.235, celkem 7.735 Kč.

II.

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 23. 3. 2009, č. j. -38, a příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 11. 2008, č. j. 067 EX 40915/08-31, napadl stěžovatel ústavní stížností. Tvrdí, že soud v napadeném usnesení zcela opomenul důvody i rozsah jeho námitek formulovaný v jeho podání ze dne 13. 11. 2008 nebo jim tento charakter a rozsah svévolně nepřiznal, a to i přesto, že je stěžovatel takto výslovně označil. Tím došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu zakotveného v d (dále jen " ") a y ČR. Stěžovatel se domnívá, že soud vytvořil absurdní a zmatečnou situaci, kdy fakticky i právně potvrdil námitkami napadený exekuční příkaz a v odůvodnění uvedl, že v rámci rozhodnutí o stěžovatelově návrhu na zastavení exekuce rozhodne o tom, kdo z účastníků bude hradit náklady exekuce.

Stěžovatel dále zdůraznil, že opakovaně odkazuje na příslušná ustanovení [tj. , o přestupcích a a , , a , o správě daní a poplatků], ze kterých vyplývá naprostá nezákonnost nákladů exekuce, a to v souvislosti s nezákonností exekuce samotné, neboť předmětná pohledávka měla být (v souladu s citovanými předpisy) vymožena postupem správce daně. Pokud tedy exekuci nařídil soud - a nikoli správce daně - a jejím výkonem pověřil exekutora, šlo o postup nezákonný.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 3. 2009, č. j. -38, a příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 11. 2008, č. j. 067 EX 40915/08-31, zrušil.

III.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Ústavní soud (v zásadě) nezasahuje do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y (

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7. Vydání 1. Praha C. H. Beck 1997, str. 173; srov. také : Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1994, str. 41). Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (srov. např.

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1997, str. 346). Mezi ně náleží zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, jinými slovy práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem, čehož se stěžovatelka dovolává.

Z těchto principů vychází Ústavní soud i v řízení o této konkrétní ústavní stížnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti - jak již bylo uvedeno - namítá zejména porušení svého práva na soudní ochranu ve smyslu y. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v tomto článku upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však zjištěno nebylo.

Ústavní soud konstatuje, že obecný soud právem poukázal na to, že námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce musí (vedle obecných náležitostí) obsahovat i důvod, pro který účastník nesouhlasí s obsahem příkazu k úhradě nákladů exekuce a obsahem uvedeného důvodu je exekutor i soud při rozhodování o námitkách vázán. Tu se stěžovatel mýlí, pokud odkazuje na své podání ze dne 13. 11. 2008; tam (obdobně jako v návrhu na zastavení exekuce ze dne 10. 11. 2008, o kterém soud měl následně rozhodovat) uváděl, že nařízení exekuce je nezákonné, neboť nařízení exekuce a vymožení předmětné pohledávky nenáleží do pravomoci soudu, ale do pravomoci správních orgánů (resp. v případě vymožení předmětné pohledávky do pravomoci správce daně). Tu však stěžovatel nezohlednil možnost správních orgánů podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (srov. a především odst. 2 , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů), a postupovat tedy cestou soudního výkonu rozhodnutí. Tak také správní orgány v souzené věci právem učinily.

Ústavní soud ještě dodává, že obecný soud nemohl takto stěžovatelem uváděný důvod (formulovaný v jeho podání ze dne 13. 11. 2008, a to i přesto, že jej stěžovatel takto označil) uznat, neboť se obsahu příkazu k úhradě nákladů exekuce netýkal.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení základních práv či svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu