Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2068/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele Mgr. J. F., zastoupeného JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Gorkého 1, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -422 ze dne 31. 3. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 7. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí vrchního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena základní subjektivní práva (svobody), jež jsou garantována článkem 26 d (dále jen " ") - stěžovatel v této souvislosti hovoří o "právu podnikat" - a článkem 36 y. Napadeným rozhodnutím vrchního soudu byl přitom stěžovatel zproštěn funkce správce konkurzní podstaty (vrchní soud tímto rozhodnutím změnil rozhodnutí prvostupňového - krajského - soudu, jímž byl návrh úpadce na zproštění stěžovatele funkce správce konkurzní podstaty zamítnut). Vrchní soud se totiž ztotožnil s námitkou úpadce (to tedy zejména), že stěžovatel nehradil závazky, k jejichž hrazení byl povinen, v důsledku čehož bylo vyměřeno penále.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i jí napadené rozhodnutí. Přihlédl přitom ke všem vyjádřením (resp. replice), jež si vyžádal a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

Na základě námitek stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před vrchním soudem, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Podle zjištění Ústavního soudu základní práva stěžovatele nebyla porušena. Vrchní soud svůj procesní postup i závěry ve věci samé ústavně akceptovatelným způsobem vysvětlil. Shora uvedené přitom reflektuje i skutečnost, že možnost ingerence Ústavního soudu v rámci řízení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty je determinována právě specifickým postavením správce konkurzní podstaty - srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2007

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), kde se Ústavní soud zabýval rovněž právem správce konkurzní podstaty být v řízení o svém zproštění slyšen před soudem.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími zjevně porušeny nebyly.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu