Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3916/11

Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 11. 2011 č. j. -127 a Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. -92, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem jeho spoluvlastnického podílu a Nejvyšší soud pak dovolání, které stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí, odmítl podle pro nepřípustnost. Ve svém podání vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud měl usnesení soudu II. stupně považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu , a pokud by dospěl k závěru, že toto má po právní stránce zásadní význam, měl považovat dovolání za přípustné. Pokud však odmítl dovolání z nesprávného právního důvodu, zasáhl tak do jeho ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces. Dále uvedl, že výkon rozhodnutí nebyl nařízen důvodně a jeho odvolání mělo být vyhověno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, když důvodem odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 3, 4, a odst. 1 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nařízení výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu povinného (nyní stěžovatele), zásah do práva, kterého se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v souladu s obsahem dovoláním napadeného usnesení, za použití , článku II přechodných ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , a , účinného od 1. 7. 2009, opodstatněně pro nepřípustnost odmítl dovolání, brojící proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. -92, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Na odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl proto návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli ustanovení , a proto návrh, kterým stěžovatel brojí proti dovoláním napadenému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. -92, je návrhem podaným po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 1 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 18. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu