Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3905/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti H. D., zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká 92, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 9. 2011 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se projednávanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž měla být porušena její práva garantovaná ustanoveními a d a ustanovením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil Okresní soud v Rakovníku stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci (Česká pojišťovna, a.s.) částku 8.092,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo nastat tím, že stěžovatelka používala jí zapůjčený náhradní automobil i v době, kdy jí byl její opravený automobil již k dispozici.

Stěžovatelka při vědomí judikatury Ústavního soudu v tzv. bagatelních věcech, tedy v případech, kdy proti rozhodnutí nalézacího soudu není přípustné odvolání, poukazuje na "extrémní postup" samosoudce rozhodujícího předmětný spor; tento postup si stěžovatelka vysvětluje tak, že daný soudce, jenž měl být v krátké době po rozhodnutí posuzované věci přidělen k jinému soudu, potřeboval projednávanou věc rozhodnout při prvním jednání, a proto nedůvodně zamítl provedení stěžovatelkou navrhovaného důkazu výslechem svědka K. C.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů, a není proto ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Jestliže proto ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jinými slovy, ani případná věcná nesprávnost nepředstavuje referenční kritérium důvodnosti ústavní stížnosti.

Stěžovatelka si je dobře vědoma skutečnosti, že opodstatněnost ústavní stížnosti u tzv. bagatelní věci přichází do úvahy pouze v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, současně však přehlíží, že takovým pochybením obecného soudu by jí rovněž musela vzniknout podstatná újma, což v ústavní stížnosti (ani) netvrdí.

Podstatou posuzované ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatelky, že ve věci rozhodující soudce Okresního soudu v Rakovníku z nepřípustně subjektivních důvodů nevěnoval dané věci adekvátní pozornost, pročež odmítl provedení stěžovatelkou navrhovaného důkazu, aby nemusel věc odročovat.

Z důvodů omezeného přezkumu věcí, u nichž bylo zákonodárcem vyloučeno odvolání, se Ústavní soud omezí na konstatování, že samosoudce okresního soudu zamítl stěžovatelčin podmíněný návrh (viz č.l. 48 soudního spisu) na provedení výslechu svědka K. C., poté, co dospěl k závěru, že navržený důkaz je nadbytečný, neboť nesměřuje k prokázání ve věci rozhodných skutečností; nejen ve smyslu ustanovení tak není takovému postupu nalézacího soudu co vytknout, neboť v takto skutkově i právně nekomplikované věci bylo dozajista možno věc rozhodnout při prvním jednání. Stěžovatelka ostatně ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by svědectví K. C. mohlo obsahovat a jež by mohly mít vliv na meritorní výsledek sporu.

Z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud vypořádal se všemi rozhodnými aspekty projednávané věci, ani z předmětného soudního spisu, není dle názoru Ústavního soudu možno jakkoli dovodit, že by nalézací soud postupoval ústavně nekonformně. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí neztotožňuje, přitom nemůže sama o sobě založit odůvodněnost její ústavní stížnosti.

Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že podání ústavní stížnosti, obdobně jako předchozí procesní postoj stěžovatelky v řízení před okresním soudem, reflektuje její mylné přesvědčení, že - zjednodušeně řečeno - nemůže být z titulu bezdůvodného obohacení pasivně legitimována, pakliže nepřevzala v dané věci finanční plnění; bezdůvodné obohacení ovšem nemusí mít nutně pekuniární podobu a může být založeno právě např. užíváním věci bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, jenž již odpadl.

Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu