Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3154/11

Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. N., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlo, advokátem, AK se sídlem Radčina 18, 161 00 Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2011 čj. -230 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 9. 2010 čj. -203 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "Listina"¨) domáhala zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení částky 323 325,38 Kč s příslušenstvím.

Z napadených rozsudků připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka jako nájemkyně bytu v P., provedla se souhlasem pronajímatele bytu, obchodní společnosti COMIMPEX, spol. s r. o., rekonstrukci bytu a žalobou proti pronajímateli se domáhala slíbené úhrady vynaložených výdajů. Obvodní soud pro Prahu 2 po provedeném dokazování žalobu zamítl z důvodu promlčení uplatněného nároku. Dle jeho zjištění probíhaly rekonstrukční práce v bytě stěžovatelky souvisle v době od 10. 8. 2003 do 25. 6. 2004; promlčecí doba tak počala běžet následující den po dokončení prací a skončila dne 25. 6. 2007. Nárok byl uplatněn u soudu žalobou až dne 1. 10. 2009, a proto námitka promlčení vznesená žalovanou byla důvodná. Obvodní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že rekonstrukční práce skončily až v listopadu 2007, kdy došlo k přepojení z provizorních rozvodů vody na nově instalované domovní stoupačky, neboť dle jeho hodnocení šlo o jednorázovou akci, která se samotnou vnitřní rekonstrukcí bytu nesouvisela, stejně jako výdaje na zpracování projektové dokumentace a rozpočtu vynaložené několik let po dokončení prací. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka právním závěrům obecných soudů oponovala, tvrdila, že k promlčení jejího práva nedošlo, a namítla obohacení žalované z důvodu zhodnocení majetku ve smyslu § 669 obč. zákoníku.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavně právní argumentace stěžovatelky, byť opřená o ustanovení y, zaručující každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, ve své podstatě směřovala především proti provedenému důkaznímu řízení a koncentrovala se do jejího nesouhlasného názoru se skutkovými a právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud však ve své judikatuře zastává důsledně stanovisko, dle něhož skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Pokud Ústavní soud nezjistí extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, nepřísluší mu provedené důkazy hodnotit, a to ani kdyby se s jejich hodnocením, tak jak jej učinily obecné soudy, sám neztotožňoval.

V projednávané věci má Ústavní soud za to, že právní závěry soudů obou stupňů nevybočily z mezí ústavnosti, neboť nebyly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Z odůvodnění obou rozhodnutí také jednoznačně vyplynulo, na základě jakých důkazů a úvah soudy dospěly k vysloveným právním závěrům a o jaká ustanovení právních předpisů opřely svá rozhodnutí. Námitkami stěžovatelky se adekvátně zabývaly a skutečnost, že se s nimi neztotožnily, nemohla sama o sobě vést k úvaze, že tím porušily její ústavně zaručená práva. Právo na soudní ochranu ve smyslu y nemůže být porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor, rozhodne podle něho a své rozhodnutí řádně odůvodní. Rovněž rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné pojímat tak, že je zaručen úspěch v řízení, či právo na rozhodnutí podle názoru účastníka řízení. Právo na spravedlivý proces znamená, že jednotlivci je zajištěno právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V projednávaném případě Ústavní soud porušení takového charakteru nezjistil.

Pokud stěžovatelka zmínila, že nalézací soud neprovedl všechny jí navrhované důkazy (výslech svědků N. a V.), v důsledku čehož dospěl k nesprávnému zjištění skutkového stavu, ze kterého vyvodil nesprávný právní závěr, Ústavní soud připomíná, že při svém přezkumu nahlíží na každý proces v jeho specifických souvislostech týkajících se zjišťování skutkového stavu, přičemž respektuje, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu. Procesní postup, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů a následně i rozhodování ve věci, je tak třeba považovat za projev výkonu soudní moci nezávislými soudy. Podle ustanovení soud rozhoduje, které z důkazů navržených účastníky řízení provede. Porušení ústavních kautel tak nelze spatřovat v tom, že soud nevyhoví návrhu účastníka na další dokazování, jestliže z důkazů do té doby provedených lze na skutkový stav posuzované věci bezpečně usoudit, jak se také v projednávané věci stalo.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu