Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1970/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky BEAS SUN, s. r. o., se sídlem Sadová 454, 551 02 Jaroměř, IČ: 28795172, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011, č. j. 101653/11/178913507251, spojené s návrhem na zrušení ustanovení hlavy III , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení hlavy III , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 7. 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 8. 9. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, a to pro porušení a y ČR, a odst. 5 a d (dále jen " "), jakož i Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že přípustnost ústavní stížnosti opírá o ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení hlavy III. (ust. a násl.) , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že napadeným rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, byla zamítnuta stížnost stěžovatelky jako poplatníka na postup plátce daně.

III.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost , umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Podle ust. ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ust. věty před středníkem ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ).

V ust. se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je tedy její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

Napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, obsahuje poučení, že "proti tomuto rozhodnutí se může příjemce odvolat ve lhůtě do 30 dnů ode dne jeho doručení".

V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvedla, zda odvolání proti uvedenému rozhodnutí správce daně podala. Dotazem u Finančního úřadu v Děčíně Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí tohoto úřadu stěžovatelka odvoláním nenapadla. Protože vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, je nezbytnou podmínkou podání ústavní stížnosti, je ústavní stížnost za dané procesní situace nepřípustná.

Stěžovatelka vyslovila v návrhu (konkrétními argumenty podložený) názor, že ústavní stížnost přípustná je, resp. že jsou splněny podmínky ust. . Na podporu tohoto svého stanoviska podrobně rozvedla důvody, pro něž má za to, že návrh podstatně přesahuje její vlastní zájmy, takže považuje ústavní stížnost za způsobilou věcného projednání, aniž by předtím vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv zákon poskytuje.

Při vědomí jedné z myslitelných alternativ rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení a části Poukázala na to, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než , resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrh skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ust. .

Shodně jako v usneseních ze dne 4. 8. 2011,

sp. zn.

, ze dne 31. 8. 2011,

sp. zn.

, a ze dne 22. 9. 2011,

sp. zn.

, dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky výjimečné aplikace ust. v projednávané věci splněny nejsou.

Tento závěr vyplývá z toho, že stěžovatelkou napadená právní úprava je předmětem řízení vedeného pod

sp. zn.

, zahájeného 11. 3. 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení až , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení obsažená v hlavě III tohoto zákona, což vyplývá z úpravy petitu návrhu v citované věci

sp. zn.

, jak je obsažen v podání ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, spočívající v požadavku navrhovatelky na zrušení označené právní úpravy, je takto reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle ust. až 4 důvody k odmítnutí podle ust. nebo odst. 2 písm. a) [ust. citovaného zákona].

Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ust. - písm. e) ], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1996, č. 22, str. 351n.).

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. odmítl.

S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu