Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3764/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Janem Žižlavským, advokátem, se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. prosince 2011 se domáhal přezkoumání výše označeného rozhodnutí a tvrdil, že v řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces a soudní ochranu garantované d (dále jen " ")

Stěžovatel ústavní stížnost opíral o skutečnost, že veškerá jeho podání směřovaná jak soudům prvého stupně i druhého stupně, tak zejména soudu dovolacímu, obsahovala všechny zákonem předepsané náležitosti. Stěžovatel tvrdil, že na výzvu soudu doplnil ve stanovené lhůtě podání. Je přesvědčen o tom, že jako plnoprávný občan demokratického právního státu má právo na to, aby se soudní orgány zabývaly samou podstatou věci a poskytly mu právní ochranu, nikoli hledaly důvody, jak se této povinnosti zříci. Nejvyšší soud však toto právo stěžovateli upřel a odmítl zabývat se meritem věci.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil s tím, že novým rozhodnutím bude stěžovateli vyhověno.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplynuly následující skutečnosti: Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 9. prosince 2008 ( -10) nařídil exekuci na majetek stěžovatele k uspokojení pohledávky oprávněných P. a M. B. na dlužné výživné, běžné výživné a pro náklady exekuce. Odvolání stěžovatele nemělo náležitosti řádného odvolání ( , 2 chyběl originál podpisu povinného). Stěžovatel vady odvolání neodstranil i přesto, že byl řádně poučen a byla mu stanovena lhůta 5 dnů k odstranění vad podání. Stěžovatel ani v době následující až do současnosti svoje nedostatečné odvolání nedoplnil.

Odvolací soud podle ve spojení s odmítl odvolání stěžovatele - povinného - usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2010 ( -60). Vady podání stěžovatele - chybějící podpis - brání tomu, aby bylo možné v odvolacím řízení pokračovat.

Stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nesplnění podmínky řízení spočívající v absenci právního zastoupení stěžovatele advokátem. Proti rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 29. června 2011 ( -110) stěžovatel podal ústavní stížnost.

III.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti splňující formální podmínky stanovené pro její věcné projednání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [ , , , odst. 6 ].

Ústavní soud se dále zabýval důvodností ústavní stížnosti. V minulosti v řadě svých rozhodnutí konstatoval, a v tomto případě to musí obzvláště zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem (srov. obdobně též např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http:/nalus.usoud.cz). Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých blíže nespecifikovaných základních práv, měl zřejmě na mysli práva obsažená v ě a ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud se dále zabýval ústavní stížností směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a v tomto směru se v první řadě soustředil na otázku, zda jsou v souzené věci po formální stránce podmínky pro jeho přezkoumání splněny. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, (dále jen " "), a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. prosince 2010, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. července 2009 a neshledal je přípustným.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, upravují ustanovení až

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení , a proto, že usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání pro vady, které brání jeho projednání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání pro tyto vady, není rozhodnutím ve věci samé.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl dle věty první a , aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení v řízení o dovolání před Nejvyšším soudem ( ).

S přihlédnutím k tomu, že jde o svévolně podaný opravný prostředek, jehož odmítnutí (dovolacím) soudem je plně v souladu se zákonem, kdy se dovolací soud řádným a ústavně konformním způsobem vypořádal s tvrzeními stěžovatele ( ), tak ani pod aspekty ochrany ústavnosti ( y) nelze napadenému usnesení Nejvyššího soudu nic vytknout.

V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na svoji dřívější judikaturu naznačenou již výše, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla podána ústavní stížnost, neboť jeho úkolem je pouze hodnotit ústavnost zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod. Ústavní stížnost spočívající v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to v obdobném smyslu a rozsahu dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, staví Ústavní soud do pozice třetí či dokonce čtvrté instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y zjevně nepřísluší.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 5. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu