Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
72544.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 3972/11
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem: Městská sportovní hala, Astronautů 859, 736 01 Havířov-Město, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 28 Cdo 319/2011 -450, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručených kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 , čl. 2 odst. 3 , čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústav y ČR se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím došlo ke zrušení (v rozsahu ve výroku přesně specifikovaném) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010 č. j. 8 Co 662/2009 -321, ve znění opravného usnesení ze dne 25. února 2010 č. j. 8 Co 662/2009 -327, přičemž věc byla vrácena v této části tamnímu soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatel, vycházeje z nastalé procesní situace, uvedl, že navrhl zrušení předmětného rozsudku Nejvyššího soudu z důvodu, že jím nebyl dle jeho přesvědčení respektován právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 7. října 2008
sp. zn. II. ÚS 99/07
a rovněž v důsledku toho, že Nejvyšší soud nerespektoval rozsudky Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2003 sp. zn. 63 C 48/2000 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2008 č. j. 15 Co 13/2008 -507.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 72 odst. 1 písm. a) , § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když se předmětná věc objektivně znovu "navrátila" do stadia odvolacího řízení, tudíž není pravomocně skončena.
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1 , čl. 2 odst. 3 Ústav y ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústav y ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
V důsledku toho Ústavní soud návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj