Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2637/11

Ústavní soud rozhodl dne 27. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, AK Hauerova 3, 746 01 Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 5. 2011 č. j. -166 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2010 č. j. -139 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2011 č. j. -172 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho věci pro porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 d (dále jen " ") a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z podané ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. zjistil Ústavní soud, že tento soud rozsudkem ze dne 7. 10. 2010 č. j. -139 ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2011 č. j. -172 zamítl stěžovatelovu žalobu, jíž se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost uhradit ve výroku uvedenou částku představující náhradu škody způsobené prováděním stavebních prací žalovanou, v důsledku nichž se měla zřítit police s mobilními telefony v prodejně stěžovatele a dojít k jejich poškození. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 5. 2011 č. j. -166 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná se odpovědnosti za škodu zprostila, neboť rozhodující příčinou zhroucení police byla nevhodná volba podpěr a nedostatečná hloubka uložení polic na tyto podpěry; kromě toho v rozhodný den žalovaná neprováděla činnosti spojené s vibracemi a otřesy, které by mohly způsobit zřícení police.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů o příčině pádu police, který měl být učiněn na základě extrémně nesprávného vyhodnocení provedených důkazů, při němž soudy nebraly v úvahu obsah výpovědí svědků K. O., J. B., Ing. J. H. a Ing. A. N., s nimiž se nevypořádaly, a kladly neúměrný důraz na závěry znaleckého posudku Ing. I. Ch., který jej vypracoval na základě několika fotografií pořízených po pádu police.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Co do ústavněprávní relevance pochybení v procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, je nutno především jmenovat případy, kdy obecné soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování upravených v ustanovení a násl. Jedná se zejména o případ opomenutých důkazů, důkazů deformovaných či důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, jakož i o svévolné hodnocení důkazů, jež je výsledkem zjevného omylu nebo je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Rozpor s požadavky spravedlivého procesu je dán také tehdy, jestliže obecné soudy odpovídající skutková zjištění srozumitelně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích nezdůvodnily, takže z něj není dostatečně seznatelný vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, resp. kdy jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 4, str. 255, a

, Sb. n. u., sv. 54, str. 287). S ohledem na výše vyložené postavení ve vztahu k obecným soudům je však Ústavní soud v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. usnesení , Sb. n. u., sv. 38, str. 579). Pokud jde o přezkum hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není zásadně oprávněn do tohoto procesu zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné.

Žádné pochybení extrémního rázu v procesu hodnocení důkazů a utváření skutkového závěru obecnými soudy Ústavní soud neshledal, a proto na odůvodnění stěžovaných rozsudků, maje tato za ústavně souladná, odkazuje.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit porušení svých ústavně zaručených práv, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu