Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3855/11

Ústavní soud rozhodl dne 29. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná v , , a 4, , a d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl ve výroku I. o zřízení věcného břemene k pozemku ve prospěch žalobce dle ust. ; výrokem II. o úplatě pro stěžovatele za zřízení předmětného věcného břemene ve výši 106.875,-Kč a výrokem III. o povinnosti žalobce zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku ve výši 39.596,50 Kč. Proti II. a III. výroku podal žalobce odvolání, na základě kterého odvolací soud I. výrokem změnil výši úplaty za zřízení věcného břemene na částku 19.238,-Kč; výrokem II. změnil výrok o náhradě nákladů nalézacího řízení tak, že žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení a výrokem III. pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V poučení uvedl odvolací soud, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . Ústavní stížnost dle písm. d) y (dále jen " ") tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených příloh konstatuje, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou, a to z toho důvodu, že dle ust. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsah změny předmětného rozhodnutí (87.637,- Kč) překračuje hranici přípustnosti dovolání (50.000,- Kč, když dle názoru Ústavního soudu se nejedná o "obchodní věc") dle ust. o. s. ř (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. ). Na tom nic nemění ani skutečnost, že Krajský soud v Praze stěžovatele nesprávně poučil, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné (srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2011), neboť v takovém případě lze dle ust. podat dovolání do čtyř měsíců od jeho doručení. Tento závěr činí Ústavní soud s ohledem na výše uvedená zjištění a na stále běžící lhůtu k podání dovolání, když předmětné rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 19. 10. 2011; v opačném případě se plně uplatní závěry konstantně judikované Ústavním soudem (viz např. in fine usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 10. 2011).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ust. ve spojení s ust. ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. prosince 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj