Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1411/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Radkem Dvořákem, advokátem se sídlem Zlín, Rašínova 68, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 26. 2. 2010, čj. - 155, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 5. 2010 R. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně (dále též "krajský soud"), vydaného v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně (dále též "okresní soud") pod sp. zn. , pro údajné porušení , , a d (dále jen " "), , , Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a , Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt").

Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 1. 1. 2010, sp. zn. , rozhodl za použití , že stěžovatel nevykoná zbytek trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců, který mu měl skončit dne 10. 5. 2010 (tj. tři dny před podáním ústavní stížnosti). Uvedený trest byl stěžovateli uložen rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 4. 12. 2008, čj. - 49, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. , kterým byl uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Skutek spáchal tím, že řídil dodávkový vůz, přestože dnem 6. 6. 2008 pozbyl řidičské oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů bodového hodnocení [ , o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Na základě stížnosti státního zástupce krajský soud toto usnesení okresního soudu zrušil. V odůvodnění mj. konstatoval, že v projednávané věci nemělo být postupováno podle tr. zákoníku, neboť popsaný skutek je trestný i podle nového jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle .

Stěžovatel s tímto závěrem krajského soudu nesouhlasil. Podle něj trestnost činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 zanikla účinností nového (v tomto směru poukázal na masivní mediální kampaň). V obsáhlé ústavní stížnosti pak předložil svou verzi celého případu. Na podporu své argumentace poukázal i na názory v odborné literatuře, zejména na článek JUDr. Púry, F.: Ještě k (ne)trestnosti tzv. vybodovaných řidičů po 1. 1. 2010, Trestněprávní revue, 2010, č. 6, str. 174. Současně uvedl, že krajský soud na tyto námitky nereagoval a o stížnosti neměl rozhodovat v neveřejném zasedání.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je nesouhlas s interpretací a aplikací § 337 odst. 1 a § 419 tr. zákoníku. V tomto směru Ústavní soud připomíná, že výklad běžného práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Zásah Ústavního soudu do tohoto (běžného) rozhodovacího procesu obecných soudů připadá v úvahu, jen pokud by byl zatížen takovými vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. O takový případ se však nejedná.

Krajský soud svůj právní závěr řádně a logicky odůvodnil. Stěžovatel byl odsouzen za to, že řídil vozidlo, ačkoli pozbyl řidičské oprávnění poté, co dosáhl maximálního počtu 12 bodů a obdržel výzvu Městského úřadu v Otrokovicích, odboru evidenčně-správního, k odevzdání řidičského průkazu. Přesto, že mu byla tato skutečnost dobře známa, kritického dne činnost řidiče vykonával. Tento skutek je trestný i podle nového jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle , kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Z popisu skutku vyplývá, že stěžovatel mařil rozhodnutí městského úřadu tím, že po odnětí řidičského oprávnění vykonával činnost řidiče. Odnětím se rozumí pozbytí řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů podle zákona o silničním provozu a doručení výzvy příslušného orgánu veřejné moci. Krajský soud tím reagoval i na námitky stěžovatele, zejména o neexistenci úředního rozhodnutí. Rozhodnout v neveřejném zasedání umožnil krajskému soudu trestní řád v § 240 a násl.

O správnosti a logičnosti právního názoru krajského soudu svědčí i níže citované stanovisko, kterým Nejvyšší soud, v souladu se zákonem stanovenou povinností, sjednotil rozhodovací činnost soudů, ukončil polemiku a odstranil nejednotnost právních názorů na danou problematiku prezentovanou v odborné literatuře.

"Trestní kolegium Nejvyššího soudu dne 27. 10. 2010 přijalo pod sp. zn. stanovisko, podle něhož za "odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu" ve smyslu je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle zákona o silničním provozu o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ."

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2011

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu