Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3553/11

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem v Chrudimi, Resselovo náměstí 135, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 12. 2010 č. j. -331, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o určení vlastnictví, v němž vystupoval na straně žalobce. Podle jeho tvrzení bylo uvedeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, avšak neuvádí žádné ústavněprávní argumenty, pro které by napadené rozhodnutí mělo představovat zásah do jeho základních práv a svobod. Tvrdí, že si stojí za svými dovolacími námitkami, spočívajícími v tom, že pro koncentraci řízení již nelze v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, tedy ani skutečnost, že nárok je promlčen, otázku, zda právo na vydání pozemku existuje nadále nejméně ve formě naturální obligace, či otázku písemného uznání práva na vydání pozemku. Z tohoto důvodu, a také proto, že odvolací soud přihlížel k námitce promlčení, která druhým žalovaným nebyla nikdy vznesena, stěžovatel podal ústavní stížnost.

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 č. j. -269 zamítl žalobu stěžovatele na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku specifikovaného v rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze polemizuje s prováděním a hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu, přičemž neuvedl žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, kterou by podložil svá tvrzení o porušení svého práva na spravedlivý proces. K takové polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s u ČR, d i mezinárodními smlouvami podle y ČR.

V posuzované věci nelze abstrahovat od skutečnosti, že věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy České republiky. Soud prvního stupně i soud odvolací náležitě zhodnotily provedené důkazy v souladu s pravidly stanovenými v a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními . Odvolací soud srozumitelným způsobem objasnil důvody, pro které dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele nebylo důvodné. Ty jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i plně ústavně konformní. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a je nadbytečné z jeho závěrů cokoli zde opakovat. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu