Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
72502.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3467/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem Praha 4, Otakarova 5, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 4. 2010, čj. 6 C 30/2009 - 129, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, čj. 29 Co 517/2010 - 166, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení 66.938,- Kč s přísl., ve kterém jako žalovaný neuspěl. Podle stěžovatele obecné soudy vycházely pouze z tvrzení žalobce, neboť jiné důkazy žalobce v řízení, kromě svých faktur, nepředložil. Pokud jde o odvolací řízení, přesto, že zástupce stěžovatele včas a řádně odeslal k odvolacímu soudu omluvu z neúčasti pro své chřipkové onemocnění, krajský soud tuto omluvu neshledal jako důvodnou, což uvedl při ústním jednání, aniž by uvedl důvod. Krajský soud dále pochybil i při samotném projednávání věci, protože odvolání stěžovatele nepřečetl a s jeho obsahem tak senát nebyl seznámen. V protokole však bylo uvedeno, že odvolání bylo konstatováno. Uvedeným postupem krajského soudu byla neodůvodněně odepřena zástupci stěžovatele účast u ústního jednání. Stěžovatel je přesvědčen, že v předmětném řízení byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Rakovníku uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci M. D. částku 66.938,- Kč s úrokem z prodlení, v ostatním, pokud jde o příslušenství, byla žaloba zamítnuta. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla v polovině roku 2007 uzavřena smlouva o dílo podle § 536 ObchZ, jejíž předmět byl konkretizován ve dvou listinách; jednak v listin ě nazvané "Cenová nabídka", jednak v listin ě "K cenové nabídce", vyhotovené 20. 10. 2008. Práce byly žalobcem průběžně stěžovateli fakturovány a poté stěžovatelem zaplaceny. Spor nastal až při poslední vystavené faktuře č. 10/2008, která zahrnuje dvě položky, jak je uvedeno výše. Na základě e-mailu stěžovatele zástupci žalobce ze dne ze dne 15. 12. 2008 soud jednoznačně dospěl k závěru, že fakturované práce žalobcem provedeny byly a stěžovatel poslední fakturu neuhradil proto, že za tuto částku chtěl provést dodatečně opravu koupelen v jiné nemovitosti, původně také opravované žalobcem. Jako námitku započtení však uvedené tvrzení nemínil, jak vyplývá ze závěrečného slova jeho zástupce. Na základě uvedených skutkových zjištění a právního posouzení věci soud žalobě co do částky 66.938,- Kč vyhověl.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo č. 10, ze dne 16. 4. 2006, na opravu prodejny na Husově náměstí 112/1 v Rakovníku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dílo bylo dokončeno, předáno a uhrazeno. Poté vyvstala potřeba dalších rekonstrukčních prací, proto byla ústně uzavřena v polovině roku 2007 další smlouva o dílo, jejíž předmět byl konkretizován v "Cenové nabídce" a v listin ě "K cenové nabídce".
Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ .
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry obecných soudů, ve shodném smyslu a rozsahu jako již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústav y ČR).
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení. Soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou v souladu s obecným právem. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, správně aplikovaly příslušná ustanovení občanského soudního řádu i obchodního zákoníku. Zabývaly se podrobně i všemi námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Neztotožnil se s názorem stěžovatele, že by v dané věci došlo k porušení Listiny základních práv a svobo d. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu