Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3192/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti CK Egey Travel International Services, s.r.o. se sídlem Saskova 2103/52, Jablonec nad Nisou, zastoupené Mgr. Janem Mikulášem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2009 č. j. -502 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 12. srpna 2011č. j. -30, návrhu na zrušení a 2 , o soudních poplatcích, v platném znění a návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. května 2010 č. j. -15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a d (dále jen ), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí krajského a vrchního soudu, odložení vykonatelnosti rovněž uvedeného usnesení Okresního soudu v Jablonci o nařízení exekuce a zrušení a 2

Z obsahu připojených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 8. června 2009, č.j. -493, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 3. 2009 o zastavení řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2008 pro nezaplacení soudního poplatku. Rozhodnutím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. května 2010 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky; odvolání proti tomuto usnesení bylo ústavní stížností napadeným rozhodnutím krajského soudu potvrzeno, neboť k datu podání návrhu na exekuci bylo pravomocně ukončeno odvolací řízení proti rozhodnutí nalézacího soudu.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Dle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Dle ust. a 4 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Z uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2009, č. j. -502 je evidentně podaná po lhůtě stanovené zákonem. Ústavní soud podotýká, že lhůtu pro podání ústavní stížnosti nelze dovozovat až od rozhodnutí soudu, kterým je rozhodováno o exekuci nařízené právě v důsledku předchozích pravomocných rozhodnutí, ve vztahu k nimž již lhůta pro podání ústavní stížnosti marně uplynula.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále výslovně uvádí, že ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 12. srpna 2011 č. j. -30, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, nelze vytýkat, že se soud spokojil s údaji ohledně vykonatelnosti exekučního titulu obsaženými v soudním spisu. Stěžovatelka však poukazuje na nedostatky v předchozím řízení, v jejichž důsledku nebylo projednáno její odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé (řízení o odvolání bylo zastaveno, neboť stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek).

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve vztahu k napadenému rozhodnutí krajského soudu ze dne 12. 8. 2011 ani žádnou argumentaci neuplatňuje, ale jeho zrušení se domáhá s odvoláním na nesprávnost předchozích rozhodnutí, vydaných v nalézacím řízení, která však řádně a ve lhůtě nebyla napadena odvoláním ani ústavní stížností, omezuje se Ústavní soud v tomto směru na konstatovaní neopodstatněnosti návrhu stěžovatelky. Z obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu je přitom zřejmé, že soud se odvoláním stěžovatelky proti rozhodnutí o nařízení exekuce řádně a v souladu se zákonem zabýval, a v odůvodnění rozhodnutí logicky a srozumitelně objasnil, na základě jakých skutečností zjištěných z nalézacího spisu, nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že exekuční titul dosud nenabyl právní moci a vykonatelnosti.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh odmítl dle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný a dle ust. jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Vzhledem k tomu, že se jedná o ústavní stížnost věcného projednání neschopnou (zjevně neopodstatněnou a opožděnou), odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Návrh na zrušení a 2 byl proto odmítnut podle ust. ve spojení s ust. téhož zákona. Návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí okresního soudu nebylo možné vyhovět, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu