Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3541/11

Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PROPAP, s. r. o., se sídlem 512 43 Jablonec nad Jizerou 443, IČ: 25924478, právně zastoupené Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem AK se sídlem Pod Vilami 10, 140 00 Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. -370, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. -370, a to pro porušení článku 36 odst. 1 d (dále jen " ").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. -370 bylo rozhodnuto, že odvolání podané vedlejším účastníkem na straně navrhovatele, společnosti PROPAP, s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka"), se odmítá (výrok pod bodem I) a ve výroku pod bodem II bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud odkázal na ust. (dále jen " "), podle něhož vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.

V projednávané věci odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že odvolání podal vedlejší účastník včas. Soud prvního stupně přípisem ze dne 18. února 2011 vyzval navrhovatele V. J., aby soudu sdělil, zda souhlasí s odvoláním, které vedlejší účastník podal, a toto odvolání mu současně zaslal na vědomí. Přípis byl navrhovateli doručen dne 1. března 2011, avšak navrhovatel svůj souhlas s podáním odvolání neudělil a sám odvolání nepodal.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že postoj navrhovatele, který se sice nevzdal práva na odvolání, avšak sám odvolání nepodal a souhlas s podáním odvolání vedlejším účastníkem neudělil, má za následek, že je v rozporu s úkonem vedlejšího účastníka. Z tohoto důvodu odvolací soud dovodil, že odvolání bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že je nepochybně subjektem, který má prokazatelný zájem na výsledku řízení o žalobě pro zmatečnost, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Za situace, kdy původní účastník řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek společnosti Golf Ještěd, s. r. o. pan V. J. zůstává v řízení nečinným, neúčastní se jednání ani nereaguje na výzvy soudu, nelze z takového jednání vyvozovat důsledky, popsané v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Stěžovatelka poukazuje na to, že podle ust. má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je po uvážení všech okolností. V tomto případě odvolací soud prý nesprávně posoudil všechny okolnosti, neboť bez jakýchkoliv důkazů či tvrzení usoudil, že účastník (navrhovatel) nemá zájem na úspěchu v řízení o zmatečnost usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2002 č. j. -45, kterým byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Ze spisového materiálu, který měl odvolací soud k dispozici, nemohlo vyplynout, že by původní navrhovatel neměl zájem na pokračování v konkursním řízení a odvolací soud tedy nemohl vycházet z žádných úkonů navrhovatele. Naopak dikce ust. dává soudu jasný návod, jak v takovém případě postupovat. Stěžovatelka poukazuje na to, že nebylo nikde tvrzeno, natož prokázáno, že by úkony (vč. odvolání) stěžovatelky jako vedlejšího účastníka, odporovaly úkonům navrhovatele. K takovému rozporu podle stěžovatelky ani nemohlo dojít, neboť jak stěžovatelka, tak navrhovatel, jsou věřiteli vůči témuž dlužníkovi a v samotném konkursním řízení stojí na jedné straně, neboť zákonnou povinností stěžovatelky (jako zástupce věřitelů) je chránit rovněž zájmy navrhovatele jako jednoho z dalších věřitelů. Důsledkem napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze potom je porušení práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle článku 36 y.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podle ust. může vedlejší účastník podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.

V souzené věci vrchní soud odvolání vedlejšího účastníka - stěžovatelky odmítl jako odvolání podané osobou, která k tomu není oprávněna, neboť zjistil, že navrhovatel svůj souhlas s podáním odvolání vedlejším účastníkem neudělil a sám odvolání nepodal.

Ústavní soud ověřil, že vrchní soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté y, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že dle ust. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Podle ust. může žalobu z důvodů uvedených v ust. a ust. podat též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí. Z tohoto důvodu na vyčerpání tohoto procesního prostředku Ústavní soud v souzené věci netrval.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu