Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3317/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti Flaga s. r. o., sídlem Hustopeče, Nádražní 47, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 18, proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 10. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení základních práv a svobod (dále jen " "), ustanovení České republiky (dále jen " "), ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené usnesení nalézacího soudu, vydané v její občanskoprávní věci.

Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Břeclavi byl vzájemný návrh stěžovatelky (žalované) na zaplacení částky 362 043 Kč žalobcem Ing. P. V. vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Stěžovatelka má za to, že okresní soud měl vzájemný návrh v části nepřesahující výši žalobcova nároku (103 441 Kč) posoudit jako její obranu proti žalobě, a pakliže tak neučinil, porušil ustanovení a postupoval i v rozporu s konstantní judikaturou (stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

).

Ústavní soud je podle soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem.

Právě tak je tomu v dané věci.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak nedává najevo, proč by - i případné - pochybení okresního soudu při vyloučení jejího návrhu (žaloby) mělo mít ústavněprávně relevantní konsekvence, resp. jak by jím mohlo být zasaženo do jejích ústavně chráněných základních práv, jde-li o procesní rozhodnutí o vedení řízení, jež nadto nemusí být odůvodněno (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2006

sp. zn.

).

Odvolání na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

(potažmo lze odkázat i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. , uveřejněné pod č. 50/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) není případné proto, že v těchto případech nebylo pochyb o povaze "projevu žalovaného" jakožto směřujícího k započtení vlastní pohledávky proti pohledávce, již v řízení uplatnil žalobce. Stěžovatelka v dané věci přehlíží, že nikoli ve všech případech, kdy proti peněžité pohledávce je uplatněna pohledávka rovněž peněžitá, jde o situaci, na kterou míří jí dovolávané ustanovení ; to se totiž uplatní jen v těch výjimečných situacích (oproti upraveným v , 2 ), kdy žalovaný uplatnil svoji pohledávku k započtení, což není samozřejmostí, neboť přirozeným předpokladem takového postupu je, že žalovaný pohledávku žalobce uznává, anebo je srozuměn s tím, že se jí neubrání jinak, než vyvoláním jejího zániku započtením s pohledávkou vlastní. Není-li zde kompenzačního projevu podle hmotného práva, pak nemůže jít o nic jiného, než o vzájemný návrh podle ustanovení , který vyloučit k samostatnému projednání ( ) samozřejmě lze.

Tyto podmínky, za kterých by byla - byť jen podústavně, z pohledu procesního práva - vytknutelná kolize s ustanovením , však za splněné stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, vycházejíc zjevně z (nesprávného) předpokladu, že postačí již sama existence "vzájemných" pohledávek, které jsou pohledávkami peněžitými. Excerpta z komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 636 - 642), předestřená stěžovatelkou v rovině zcela obecné, k doložení existence potřebných poměrů konkrétních způsobilá nejsou.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu