Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 374/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti A. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Živělou, Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 9. 2. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným podle § 247 odst. 1 písm. b), odstavce 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z.") a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. z., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. z., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. z., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 tr. z. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. z. Stěžovatel se k činům částečně doznal. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu propadnutí věci. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však krajský soud zamítl, neboť dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně proběhlo řádně. Ke stejnému závěru dospěl následně i Nejvyšší soud, který podané dovolání odmítl.

Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva, a to konkrétně právo na spravedlivý proces, právo na spravedlivé rozhodnutí a právo na zákonem stanovený postup. Stěžovatel poukazuje na to, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1, odst. 3 tr. z., neboť výše škody nenaplnila znaky skutkové podstaty. Dle názoru stěžovatele nalézací soud přistoupil ke stanovení výše škody "laxně" a nezjistil ji správně. Poukazuje též na rozpor se svým doznáním a se zjištěnými fakty. Konečně spatřuje porušení svých základních práv ve špatně provedené rekognici, kde portrét pachatele vytvořený v přípravném řízení dle výpovědi svědka, je ve značném rozporu s fotografií při realizaci poznávání. Mezi všemi fotografiemi má stěžovatel jako jediný málo vlasů, čímž se dle jeho názoru výrazně odlišoval od ostatních figurantů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Obecné soudy se návrhem stěžovatele řádně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly a své právní závěry patřičně odůvodnily, tzn., že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Postup obecných soudů v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci obecných soudů tak, jak je rozvedena v rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.

Co se týče stanovení výše škody, Ústavní soud má za to, že obecné soudy v tomto případě postupovaly správně, skutkový stav řádně zjistily a jednání stěžovatele správně právně kvalifikovaly. Argumentace v podané ústavní stížnosti je pouhou polemikou se závěry obecných soudů a případné porušení d není stěžovatelovými tvrzeními opodstatněné.

Brojí-li stěžovatel proti provedené rekognici, nutno uvést, že z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že proces rekognice byl řádně zdokumentován, zaprotokolován a v rozhodnutí obecných soudů mu byla věnována náležitá pozornost. Stejně tak nelze přistoupit na tvrzení stěžovatele, dle něhož se tento při rekognici jako jediný výrazně odlišoval od ostatních figurantů, a to řidším vlasovým porostem. Z fotografií, na jejichž základě byla prováděna rekognice, je zřejmé, že byli srovnáváni muži přibližně stejného věku, tělesné konstituce a minimálně figurant č. 4 má vlasy prořídlé obdobně jako stěžovatel.

rozeznává v ustanovení jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. V zájmu racionality a efektivity řízení je Ústavnímu soudu dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu