Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2887/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Josefem Haščákem, advokátem, se sídlem Jana Nerudy 868, 357 51 Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Městského soudu v Praze soudu ze dne 27. 7. 2010, č. j. -56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 29. 9. 2011, stěžovatel uvedl, že byl veden u Úřadu práce v Sokolově v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dne 29. 7. 2008 se na základě pokynu Úřadu práce dostavil k potencionálnímu zaměstnavateli k sepsání pracovní smlouvy na 6:00 hodinu ráno, avšak do objektu zaměstnavatele se nedostal, protože byl uzamčen. Proto čekal u vchodu do areálu do 6:30, kdy se dostavil vedoucí pracovník zaměstnavatele a oznámil mu, že nemá zájem s ním pracovní smlouvu uzavřít. Tuto situaci vyhodnotil Úřad práce v Sokolově jako maření součinnosti při obstarávání práce ze strany stěžovatele, a rozhodl ve správním řízení o jeho vyřazení ze seznamu uchazečů o práci. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podal, bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí odvolacího orgánu napadl žalobou, kterou Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížnost a současně požádal o ustanovení advokáta, čemuž soud vyhověl. Ustanovený advokát však soudu následně oznámil, že mezi ním a stěžovatelem došlo ke ztrátě důvěry, a navrhl proto, aby byl ustanovení zproštěn. Soud mu vyhověl a stěžovateli s ohledem na povinné zastoupení uložil, aby do jednoho měsíce předložil plnou moc udělenou zvolenému právnímu zástupci z řad advokátů. Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudem uloženou povinnost nesplnil, a proto Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl. Poté stěžovatel podal nyní posuzovanou ústavní stížnost, kterou napadá pouze rozhodnutí Městského soudu v Praze, a to s tvrzením, že jím došlo k porušení základních práv zakotvených ve a d.

Ústavní soud, ještě před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady pro její projednání. Jedním z těchto předpokladů je, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2011, č. j. -118, vyplývá, že stěžovatel nepodal řádně kasační stížnost proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, takže nevyčerpal všechny procesní prostředky, které měl k dispozici, a to přesto, že mu ze strany soudu byl poskytnut dostatečný prostor, aby potřebné náležitosti pro řádné uplatnění svých práv splnil. Návrh, pokud směřuje pouze proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, je navíc podáván opožděně.

V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro použití výjimky vyplývající z ustanovení , o Ústavním soudu (dále jen " "), jak navrhuje stěžovatel. Jednak od doručení napadeného rozhodnutí a nabytí jeho právní moci do podání ústavní stížnosti uplynula doba delší než jeden rok. Z odůvodnění rozhodnutí kasačního soudu totiž vyplývá, že stěžovatel podal kasační stížnost současně se žádostí o ustanovení advokáta. Ten mu byl ustanoven rozhodnutím soudu ze dne 10. 9. 2010. Napadané rozhodnutí Městského soudu v Praze tedy muselo být stěžovateli doručeno a nabýt právní moci před tímto datem, přičemž ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 27. 9. 2011. Je neakceptovatelné, že by "skutečností, která je předmětem ústavní stížnosti" ve smyslu uvedeného ustanovení mohlo být v daném případě odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, jak to tvrdí stěžovatel v ústavní stížnosti, když rozhodnutí kasačního soudu, které bylo samo o sobě napadnutelné ústavní stížností, ani nenapadl.

Kromě toho není v daném případě splněna ani podmínka přesahu vlastního zájmu stěžovatele. Aby totiž byla splněna, musel by mít případ znaky obecnosti a muselo by jít o podstatný přesah, např. potřebu zrušit neústavní právní předpis. O nic takového se v daném případě nejedná.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost jako nepřípustný návrh podle ust. odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj