Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3491/11

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2011 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem se sídlem Přemysla Otakara II. 32, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 27. 7. 2011 sp. zn. a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 5. 2011 č. j. -104, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 18. 11. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces garantovaného d (dále jen " ") a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž jimi měl být porušen a y.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou v záhlaví citovaným usnesením dle § 283 písm. d) tr. řádu zamítl žádost stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci vedené týmž soudem pod sp. zn. pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, za nějž byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se stanovením zkušební doby 2 let a uložena povinnost zaplatit poškozené částku 295 000 Kč. Své zamítavé stanovisko okresní soud odůvodnil mimo jiné tím, že "žádná nová skutečnost (ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu) v průběhu řízení o návrhu (stěžovatele) na povolení obnovy řízení najevo nevyšla, proto byl návrh zamítnut."

Stížnost stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí okresního soudu Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě v záhlaví citovaným usnesením dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, neboť stížnostní námitky stěžovatele neshledal důvodnými.

Stěžovatel v ústavní stížnosti závěry obecných soudů i nadále zpochybňoval a na podporu tvrzení o nesprávnosti postupu okresního i krajského soudu předestřel obdobnou argumentaci, která byla již obsahem nejen samotného návrhu na povolení obnovy řízení, ale především stížnosti proti jeho zamítnutí a do určité míry i obsahem odvolání a dovolání proti odsuzujícím rozsudkům obecných soudů ve zmiňovaném trestním řízení. Stěžovatel tak opětovně polemizoval s konkrétními právními závěry obecných soudů při hodnocení opodstatněnosti jím předložených nových tvrzení a důkazů, přičemž namítal, že obecné soudy tato nová tvrzení a důkazy dostatečně nezhodnotily a nezasadily do kontextu s již provedenými důkazy, které byly provedeny v nalézacím řízení, ač závěry z nich vyplývající jsou těmito novými důkazy zpochybňovány, což by mělo vést i ke změně rozhodnutí o jeho vině. Proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí v řízeních obecné soudy a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Jak Ústavní soud výše konstatoval, stěžovatelem předložené argumenty jsou v podstatě opakováním námitek uplatněných v řízení před obecnými soudy, které se nadto pohybují pouze v rovině jednoduchého práva. Tímto však stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Navíc po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že se všemi námitkami stěžovatele uvedenými v ústavní stížnosti stran nedostatečného a "zmatečného" způsobu zhodnocení jím předkládaných "nových" důkazů a tvrzení v řízení o povolení obnovy řízení, se okresní i krajský soud podrobně vypořádaly. Své závěry o nezpůsobilosti stěžovatelem nově předestřených tvrzení a důkazů vyvolat následky předvídané § 278 tr. řádu, především v kontextu s již provedenými důkazy v nalézacím řízení, řádně a detailně zdůvodnily. Ústavní soud proto neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech a postupu obecných soudů tedy nelze z ústavního pohledu nic vytknout. Samu okolnost, že obecné soudy námitkám stěžovatele nepřisvědčily a tedy neshledaly naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv.

Proto Ústavní soud s ohledem na výše uvedené podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2011

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu