Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3181/11

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti H. K., zastoupené Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem Staré náměstí 15, 560 02 Česká Třebová, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2011 č. j. -163, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. prosince 2010 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka napadá obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro porušení , , , , , odst. 2, a d (dále jen "") a y ČR.

Porušení ústavně zaručených práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že oba obecné soudy rozhodly nesprávně, pokud její návrh, aby byla ustanovena opatrovníkem svého nesvéprávného syna - Jana K. (jedná se o pseudonym), zamítly. Stěžovatelka tvrdí, že nebyl žádný důvod k tomu, aby byla jejímu synovi ustanovena opatrovníkem Městská část Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, neboť podle jejího názoru by opatrovníkem nesvéprávné osoby měla být ustanovena jí osoba blízká, v projednávané věci tedy stěžovatelka. Soudem ustanovený opatrovník údajně bude z důvodu časově omezeného pobytu nesvéprávného Jana K. v Psychiatrické léčebně v Bohnicích tuto činnost vykonávat rovněž jen dočasně, což je pro další běžný život syna stěžovatelky nepraktické.

Stěžovatelka zdůrazňuje, že ona sama nikdy nejednala proti zájmům svého syna, je bezúhonná, má zdravotnické vzdělání, v minulosti syna vždy při všech úředních jednáních zastupovala a mezi ní a synem je velmi silný citový vztah. Ústavní stížností napadená rozhodnutí tak údajně zejména zasáhla do jejího práva na rodinný a soukromý život.

II.

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 22. 12. 2010 sp. zn. zamítl návrh stěžovatelky, aby byla soudem ustanovena opatrovníkem svého syna, zbaveného způsobilosti k právním úkonům.

Obvodní soud uvedl, že syn stěžovatelky byl zbaven způsobilosti k právním úkonům usnesením ze dne 2. 11. 2010 č. j. -120 a byl mu ustanoven veřejný opatrovník - Městská část Praha 8.

V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal obvodní soud na výsledky šetření orgánů činných v trestním řízení, které prokázalo, že oba synové manželů K. žili u svých rodičů v nedůstojných a neúnosných podmínkách (v bytě netekla voda, byly zde kbelíky plné fekálií, plíseň, silný zápach), přičemž jeden z bratrů v době šetření ležel na zemi na matraci silně promáčené močí.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 7. 2011 č. j. -163 potvrdil zamítavý výrok odvoláním napadeného usnesení, přičemž ve stručnosti odkázal na závěry znaleckého zkoumání, týkající se osobnosti Jana K., jehož umístění do Psychiatrické léčebny Bohnice či jiného specializovaného zdravotnického zařízení tohoto typu je a vždy bude nezbytné, neboť není schopen samostatné sociální existence. Možnost změny v osobě opatrovníka spojil odvolací soud pouze se změnou pobytu jmenovaného.

III.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím obou soudů, které zamítly její návrh, aby byla místo již ustanoveného veřejného opatrovníka ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "OZ" a , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "") - Městské části Praha 8, ustanovena tímto opatrovníkem ona.

Námitky uvedené v ústavní stížnosti byly stěžovatelkou uplatněny již v jejím odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 12. 2010 sp. zn. . Odvolací soud (stejně jako před ním i obvodní soud) nevyvracel tvrzení stěžovatelky o její dosavadní bezúhonnosti, ale zdůraznil, že v době jeho rozhodování není vůbec zřejmé, že Jan K. bude z léčebny propuštěn, proto není změna ustanoveného opatrovníka ani vhodná ani reálná.

Tato úvaha soudu podložená výsledky dokazování týkajícími se osobnosti Jana K. tak zjevně koliduje s tvrzením stěžovatelky, že Jan K. je zde umístěn "pouze na omezenou dobu" a že "po propuštění se rozhodně nebude zdržovat ve správním obvodu P.", což mělo být důvodem pro změnu veřejného opatrovníka jejího syna.

Ve smyslu ustanovení soud při výběru a ustanovení opatrovníka osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům zkoumá, jestli by zákonným zástupcem fyzické osoby nemohla být osoba v příbuzenském vztahu k opatrovanci za předpokladu, že taková osoba splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem. Podle ustanovení věta druhá soud ustanoví opatrovníkem rodiče či jinou osobu blízkou osoby, která opatrovníka musí mít, nebrání-li tomu zvláštní důvody, zejména protichůdné zájmy mezi touto osobou a rodičem či jinou osobou blízkou či mezi těmito osobami navzájem.

Co lze ve smyslu citovaného ustanovení považovat za "střet zájmů" vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. .

Soud při ustanovení opatrovníka musí zkoumat nejen možný "střet zájmů", ale současně splnění podmínek pro ustanovení konkrétní osoby opatrovníkem. Posouzení naplnění těchto podmínek u soudem ustanoveného opatrovníka je věcí soudního uvážení, nikoli zkoumání ze strany Ústavního soudu. Ten se omezuje na zjištění, zda obecné soudy v řízení o ustanovení opatrovníka, resp. jako je tomu v projednávané věci, v řízení o jeho změnu, splnění těchto podmínek zkoumaly.

Důvody, které oba obecné soudy vedly k zamítnutí návrhu stěžovatelky, jsou (byť velmi stručně) shrnuty v odůvodnění napadených usnesení. Ústavní soud na ně z důvodu stručnosti odkazuje a nemá, co by jim z ústavněprávního hlediska vytknul.

Ústavní soud proto ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu