Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3425/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem na adrese Brno, Štursova 34, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2011 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. listopadu 2011 a doplněné podáním dne 16. listopadu 2011, stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. ledna 2011 č. j. -15 nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti návrhu. Toto usnesení napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010 sp. zn. , na důvodovou zprávu k a na nález Ústavního soudu ze dne 5. března 2009

sp. zn.

s tím, že "součástí posouzení specifických okolností žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuálních poměrů stěžovatele je také úvaha, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem".

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší správní soud jednal s libovůlí, svévolně a iracionálně, neboť dle názoru stěžovatele zneužil povrchní hodnocení části žaloby stěžovatelem podané k zaujetí stanoviska o její zjevné bezúspěšnosti.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ").

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y), Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Stěžovatel toliko předkládá své vlastní představy o tom, jak by měl ve věci rozhodující soud rozhodnout. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že Nejvyšší správní soud se celou věcí podrobně zabýval a konstatoval, že "při rozhodování o přiznání či nepřiznání osvobození od soudních poplatků Městský soud v Praze správně přihlížel k dalším okolnostem případu, nejen k majetkové situaci stěžovatele". Napadený rozsudek je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněn, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci Nejvyšším správním soudem, jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nezbytné stěžovatele vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci ( a ), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. listopadu 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu