Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3505/11

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele DIRECT Pojišťovna, a.s., se sídlem Jankovcova 1566/2b, 170 00 Praha 7, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2011 č. j. -99 a výroku II. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 7. 2011 č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 23. 11. 2011 učinil právní zástupce stěžovatele podání u Ústavního soudu, v němž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d. Okresní soud ve výroku II. rozsudku stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 3.809,- Kč. Do tohoto výroku podal stěžovatel odvolání, které bylo krajským soudem jako nepřípustné odmítnuto. Podle ust. není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč. Není-li odvolání přípustné, protože soud I. stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000,- Kč, není pak ani přípustné proti vedlejším výrokům. Proto ani nebylo přípustné odvolání směřující do výroku o nákladech řízení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené .

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč ( , ve znění do 30. 6. 2009), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). V usnesení

sp. zn.

vyslovil s ohledem na účinnost , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. , kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti. V tomto usnesení Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je ten osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Dle Ústavního soudu nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (viz usnesení

sp. zn.

). V případě těchto bagatelních částek tak nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který Ústavnímu soudu umožní efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm stěžovatelům, jejichž základní práva byla skutečně porušena. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž se řeší zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž je třeba dodat, že částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu intenzity zásahu do základních práv stěžovatele, resp. druhu a intenzity pochybení soudu, jehož rozhodnutí je zpochybňováno.

V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatele de facto proti povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3.809,- Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedené věci k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí o povinnosti uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku (obdobně viz usnesení

sp. zn.

), přičemž napadená rozhodnutí nevykazují zřejmé prvky svévole. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. ], neboť podaný návrh nesměřoval k ochraně základních práv stěžovatele. Byť stěžovatel nepředložil řádně sepsanou speciální plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem, vzhledem k výše uvedenému jej však Ústavní soud nevyzýval k odstranění této vady (obdobně viz usnesení

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2011

Eliška Wagnerová, v. r.

soudce zpravodaj