Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3033/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem na adrese Praha 2, Korunní 957/35, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011 č. j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 11. října 2011, stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že Vrchní soud v Praze se v napadeném rozhodní nevypořádal s odvolací námitkou a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že stěžovatel se podáním doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") dne 14. ledna 2011 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému JUDr. V. J. uloženo zaslat stěžovateli písemnou omluvu (jejíž znění nenavrhl), v souvislosti s právní službou advokáta, kterou žalovaný pro stěžovatele vykonával. Stěžovatel současně navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, jímž by bylo žalovanému uloženo stěžovatele neprodleně informovat o všech úkonech jeho jménem v řízení před Ústavním soudem

sp. zn.

učiněných. Krajský soud návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření podaný v souvislosti s návrhem na ochranu osobnosti usnesením ze dne 18. ledna 2011 č. j. -6 odmítl. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením napadeným ústavní stížností rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil ( ). V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud dovodil, že stěžovatel se předběžným opatřením domáhá takového jednání advokáta, které vyplývá z povinností advokáta daného mu zákonem o výkonu advokacie a návrh stěžovatele navíc neobsahuje veškeré náležitosti stanovené v

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy.

V případě stěžovatelem napadeného rozhodnutí se jedná o rozhodování soudů o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody pro jeho vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s d, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby stěžovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného výkonu rozhodnutí.

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu vrchního soudu při vydání jeho rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vrchní soud se celou věcí náležitě zabýval a stěžovateli podrobně vyložil, proč považoval rozhodnutí krajského soudu za věcně správné. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces nebylo v posuzované věci shledáno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 14. listopadu 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu