Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
72042.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2920/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Z., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2010, čj. 11 C 104/2010 - 60, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011, čj. 1 Co 91/2011 - 89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o ochranu osobnosti, ve kterém byla, podle jeho tvrzení, porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s článkem 10 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a též čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel uvedl, že se žalobou, podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, domáhal poskytnutí morální satisfakce za zjevně neopodstatněná a nepodložená obvinění ze strany žalovaných. V žalobě poukázal na to, že tato obvinění byla jen součástí jejich déletrvajícího šikanózního postupu vůči jeho osobě, spočívajícího v celé řadě oznámení na orgány veřejné správy proti jeho osobě, přičemž v případě obvinění, které se stalo předmětem řízení o ochranu osobnosti, bylo správní řízení, vedené Magistrátem města České Budějovice, pro neopodstatněnost zastaveno a podnět žalovaných odložen.
Jak vyplývá z připojených rozhodnutí, Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou požadoval, aby mu první žalovaný zaplatil 20.000,- Kč, druhý žalovaný 30.000,- Kč a třetí žalovaný 15.000,- Kč. O odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že rozsudek krajského soudu ve věci samé potvrdil. Vyšel ze zjištění, že žalovaní podali stížnost na stěžovatele pro rušení nočního klidu, což vedlo k projednání přestupku. Obecní úřad ve Starých Hodějovicích postoupil věc Magistrátu města České Budějovice, správnímu odboru - oddělení přestupků. Stěžovatel i žalovaní, kteří bydlí v blízkém sousedství, pak podali potřebná vysvětlení v uvedené věci, kterou poté magistrát dne 8. 2. 2008 odložil z důvodů důkazní nouze. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k názoru, že základním předpokladem odpovědnosti podle § 13 občanského zákoníku je existence zásahu do práv chráněných v § 11 a násl. občanského zákoníku . Neoprávněným zásahem nejsou takové projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možné považovat za upozornění, podněty nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností, byly-li učiněny v prostředí oprávněném věc řešit. Obecné soudy uzavřely, že v projednávané věci jde právě o takový případ. Zmíněnou stížnost na rušení nočního klidu nelze považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv stěžovatele.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry soudu prvního a druhého stupně, ve shodném smyslu a rozsahu, jak argumentoval již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústav y ČR).
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Po posouzení ústavnosti postupu odvolacího soudu lze uzavřít, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. Obecné soudy obou stupňů řádně a srozumitelně odůvodnily, z jakých důvodů nepovažují stížnost podanou žalovanými proti stěžovateli za zásah do jeho osobnostních práv. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. V podrobnostech lze jen odkázat na jasné a přehledné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu