Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3068/11

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapkou, advokátem ve Vyškově, Masarykovo nám. 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011 č. j. -187, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť má za to, že jeho vydáním byl porušen d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud z ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí zjistil, že vedlejší účastník (v řízení před obecnými soudy žalobce) se domáhal po stěžovateli zaplacení částky 24.978,- Kč s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku, a to ústní formou, když byly smluveny její podstatné náležitosti. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dodal stěžovateli na základě dodacího listu vodoinstalační materiál v druhu a množství uvedeném v dodacím listu, a téhož dne byla vystavena faktura na částku 24.978,- Kč, stěžovatel však kupní cenu dodaného zboží neuhradil.

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 30. 10. 2008 č. j. -39 návrh žalobce na zaplacení výše uvedené částky zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1.267,12 Kč s příslušenstvím potvrdil; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 23.710,88 Kč odvolací soud změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit částku 23.270,88 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění a právní závěry krajského soudu a na podporu tvrzení o porušení svého základního práva podrobně polemizuje se způsobem provádění a hodnocení důkazů ve zmíněném řízení. Podle stěžovatele se krajský soud náležitě nevypořádal s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnil. Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká nesprávné provádění a hodnocení důkazů. V napadeném rozsudku stěžovatel spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pravidelně zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (

sp. zn.

, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

Stěžovatel své námitky v ústavní stížnosti opřel především o polemiku se skutkovými zjištěními krajského soudu a právním posouzením věci a žádá na Ústavním soudu, aby přehodnotil závěry krajského soudu tak, aby odpovídaly názorům stěžovatele. Staví tak Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházel z dostatečného množství relevantních důkazů, přičemž srozumitelně zdůvodnil, o které skutečnosti opřel své právní závěry, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku. Nelze tak přisvědčit argumentaci stěžovatele o nedostatečně prováděném dokazování a nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu