Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2461/11

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů P. - K. W. a V. M. W., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Kovalem, advokátem se sídlem Budečská 6, Praha 2, proti postupu (průtahům) Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. a Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají vydání nálezu, jímž bude Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a Krajskému soudu v Ústí nad Labem zakázáno pokračovat v porušování jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle d tím, že "ve věci sp. zn. Okresního soudu v Ústí nad Labem a sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem" zůstanou i nadále nečinní. Podle obsahu ústavní stížnosti jde stěžovatelům o to, aby soudy nepokračovaly v průtazích v řízení.

Stěžovatelé především uvedli, že obecné soudy rozhodují o jejich nárocích jako žalobců již 19 let. Dovozují, že dosavadní délka řízení - s ohledem na průběh řízení a okolnosti případu (tj. nároky z dopravní nehody) - je zjevně nepřiměřená. Například mezi podáním žaloby a prvním jednáním uplynulo 6 let. Ve věci stěžovatelů se měnili soudci (5 soudců), z nichž někteří ve věci neučinili žádné kroky nebo jejich činnost byla minimální, ačkoliv měli a mají k dispozici mnoho nástrojů, jak proces zefektivnit. O procesních návrzích stěžovatelů jako žalobců bylo rozhodováno s velkým zpoždění. Oproti tomu na straně žalované právnické osoby docházelo neustále k transformaci právní formy.

II.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( zákona o Ústavním

soudu).

V uvedeném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. To znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, jestliže náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111, str. 79). Ochrana ústavnosti

totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. y).

V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy - i v případě stěžovateli tvrzených průtahů - omezeny až na situace, kdy náprava nebyla zjednána jinými, standardními procesními prostředky. Jde zde zejména o instrument zakotvený v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím lze navrhnout určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy.

V mezidobí pak byl prostředek nápravy dle zákona o soudech a soudcích doplněn právní úpravou obsaženou v novele , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ta účastníkovi řízení umožňuje v případě průtahů v řízení požadovat od státu zaplacení vedle skutečně vzniklé škody i odškodnění za nemateriální újmu za porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v přiměřené lhůtě (viz ustanovení ).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že podali (dne 30. 7. 2004) stížnost na průtahy v řízení před okresním soudem (adresovanou předsedovi dotčeného soudu), na kterou předsedkyně soudu písemně reagovala; stížnost (prý) byla shledána oprávněnou a byla přislíbena náprava. Takový právní krok však dostatečný není.

Podstatné je, že stěžovatelé v ústavní stížnosti - rekapitulující průběh řízení (včetně podání stížnosti na průtahy v řízení k předsedkyni soudu) - netvrdí (ani to nedokládají), že by před jejím podáním učinili návrh ve smyslu ustanovení zákona o soudech a soudcích. Jejich ústavní stížnost tedy není způsobilá k meritornímu projednání, neboť nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( ).

Stejně rozhodl Ústavní soud v dále uvedených obdobných věcech (usnesení ze dne 27. 9. 2011,

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 5. 2010,

sp. zn.

, usnesení ze dne 19. 7. 2010,

sp. zn.

, usnesení ze dne 27. 1. 2011,

sp. zn.

, usnesení ze dne 21. 8. 2009,

sp. zn.

, a další).

III.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj