Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 673/10

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 3. listopadu 2011

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti P. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -93, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -95, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -84, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -75 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100, jimiž byla změněna usnesení soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a S. M. jako vedlejší účastnice řízení.

VýrokI. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu d. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 se zrušují. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále také "odvolací soud").

2. Stěžovatel uvádí, že:

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -93 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -95 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -62 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -61 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -84 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -67 tak, že stěžovateli a žalovanému 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -81 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -85 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

3. Stěžovatel tvrdí, že postupy obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

4. Jak uvádí, všechna řízení ve věcech, které jsou předmětem ústavní stížnosti, skončila shodně zastavením řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, přičemž dle jeho názoru k zastavení řízení jednoznačně došlo zaviněním žalobkyně. Dále uvádí, že odvolací soud mu v žádném z řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na ustanovení . Stěžovatel nesouhlasí s tím, že soud vycházel ze špatné majetkové situace žalobkyně a přihlédl k předprocesnímu stadiu a zohlednil důvody, které vedly k ukončení podnikání žalobkyně a k zahájení řízení v uvedených věcech. Dále vycházel z úvahy, že stěžovatelovu majetkovou situaci nijak nezasáhne, ponese-li náklady ze svého.

5. Stěžovatel s uvedenými závěry odvolacího soudu nesouhlasí, resp. se domnívá, že jeho postupy bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Uvádí, že ustanovení nemá sloužit ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá ohrožená práva, obdržel náhradu nákladů, které při své činnosti vynaložil. K tomu dodává, že to byla právě žalobkyně, která vůči němu zahájila přes 40 sporů a téměř ve všech řízeních byla osvobozena od soudních poplatků, kdy jí navíc byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobkyně tak měla vést spory s minimálními náklady, naopak stěžovatel byl dle svých tvrzení nucen se v rámci procesní obrany aktivně hájit, a to za pomoci advokáta, neboť se jednalo o složité spory, které svým výsledkem mohly ohrozit jeho podnikatelské aktivity. Tím mu vznikly nemalé časové a finanční náklady. Navíc se domnívá, že jako úspěšný ve sporu by neměl nést náklady sám. Úvahy odvolacího soudu o majetkových poměrech považuje za spekulativní a ničím nepodložené.

6. Stěžovatel dále tvrdí, že ve sporech vedených pod sp. zn. , a o podání odvolání nebyl vyrozuměn, což mělo za následek nemožnost vyjádřit se k aplikaci .

7. Dle ústavní stížnosti bylo postupem obecného soudu porušeno právo na spravedlivý proces garantované d.

8. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

9. Relevantní znění příslušného ustanovení d, jehož porušení stěžovatel namítá, je následující:

- Ustanovení d:

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

IIa.

10. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -78 bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně S. M. je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

11. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

12. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -93 bylo rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále vrchní soud rozhodl tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že nepřiznání náhrady nákladů na jeho majetkovou situaci nijak citelně nedopadne.

IIb.

13. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -78 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

14. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

15. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -95 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIc.

16. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -62 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

17. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

18. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného ve věci sp. zn. , konkrétně č. l. 75, Ústavní soud zjistil, že odvolání nebylo stěžovateli doručeno.

19. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -62 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IId.

20. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli jako žalovanému 1), proti společnosti Restaurant Maraton, s. r. o., se sídlem Pavlovova 40/3101, Ostrava, jako žalovanému 2), a proti společnosti FOCH Security, s. r. o., se sídlem Krmelínská 646/22, Ostrava-Hrabová, jako žalovanému 3) o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -61 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna žalovanému 3) zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna žalovanému 3) zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na žalovaného 3) řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

21. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

22. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -61 tak, že žalovanému 3) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na žalovaného 3), a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIe.

23. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli jako žalovanému 1) a proti společnosti Hokejový klub - HC Vítkovice Steel, a. s., se sídlem Ruská 3077/135, Ostrava, o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -67 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli a žalovanému 2) zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli a žalovanému 2) zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

24. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

25. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -84 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -67 tak, že stěžovateli a žalovanému 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIf.

26. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -81 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

27. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

28. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -81 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIg.

29. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -85 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

30. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

31. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného ve věci sp. zn. , konkrétně č. l. 98, Ústavní soud zjistil, že odvolání nebylo stěžovateli doručeno.

32. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. -85 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení . Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

III.

33. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Vrchní soud v Olomouci. Uvedl, že především zcela odkazuje na odůvodnění napadených usnesení. Dále konstatoval, že nelze souhlasit s argumentací stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dle Vrchního soudu v Olomouci bylo stěžejní otázkou posouzení, zda v projednávané věci jsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení . Základním argumentem stěžovatele měla být skutečnost, že žalobkyně proti němu zahájila celou řadu řízení, v důsledku čehož mu vznikly nemalé finanční náklady. S argumentací, že stěžovatel nemá jako procesně úspěšný účastník hradit náklady řízení ze svého, Vrchní soud v Olomouci nesouhlasí. V souzených věcech Vrchní soud v Olomouci přihlédl nejen k tíživé finanční situaci žalobkyně, ale rovněž k důvodům, které vedly ke vzniku sporu. Stejně tak dospěl k závěru, že stěžovatele se případné nepřiznání náhrady nákladů řízení nijak citelně nedotkne.

34. Vrchní soud v Olomouci navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, přičemž souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

35. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila také vedlejší účastnice S. M. Uvedla, že její majetková a finanční situace je neustále tíživá. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci právě s ohledem na její finanční situaci, která vznikla jako následek protiprávního jednání stěžovatele, považuje za správná.

36. Stěžovatel k vyjádření Vrchního soudu v Olomouci a vedlejší účastnice nepodal repliku. V souladu s ustanovením Ústavní soud předpokládá souhlas stěžovatele s upuštěním od ústního jednání.

IV.

37. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, napadenými usneseními Vrchního soudu v Olomouci a vyžádanými soudními spisy Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná.

38. V prvé řadě se však Ústavní soud zabýval otázkou, zda je návrh podán oprávněnou osobou. V případě odvolacího řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. zjistil, že bylo vedeno pouze mezi žalobkyní a společností FOCH Security, s. r. o., se sídlem Krmelínská 646/22, Ostrava, jako žalovaným 3). Stěžovateli z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75 neplynou žádná práva ani žádné povinnosti. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení tedy byla podána zjevně neoprávněnou osobou.

39. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle

d je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takové rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle.

40. Tato situace v řízeních vedených pod sp. zn. , pod sp. zn. , pod sp. zn. a pod sp. zn. nenastala.

41. Vrchní soud v Olomouci v těchto souzených věcech správně aplikoval ustanovení procesních předpisů, na jejichž základě dospěl k závěru o nepřiznání náhrady nákladů řízení ze strany žalobkyně ve prospěch stěžovatele. Dle ustanovení věty první platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Dle ustanovení občanského soudního řízení však současně platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Aplikace uvedeného pravidla však musí vycházet z řádného a přesvědčivého odůvodnění. Z tohoto hlediska nelze nic obecnému soudu vytknout.

42. Jiná je však situace ve vztahu ke stěžovatelem namítanému nedoručení odvolání. Z práva na spravedlivý proces konkrétně vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k tvrzením protistrany. V opačném případě se jedná o nepřípustný zásah do práva na spravedlivý proces. Taková situace nastala v řízeních před Vrchním soudem v Olomouci vedených pod sp. zn. a .

43. Otázka doručování odvolání ostatním účastníkům řízení je upravena v ustanovení

. Z něj vyplývá, že nejde-li o případy uvedené v nebo v , doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné. Vzhledem k tomu, že v řízeních vedených pod sp. zn. a nedošlo k postupu ani dle ustanovení ani dle ustanovení , je nutno vyřešit otázku, zda odvolání v těchto věcech mělo být doručeno i stěžovateli. K této otázce se Ústavní soud již vyjádřil. Např. v nálezu ze dne 25. 1. 2007

sp. zn.

(N 15/44 SbNU 193) uvádí, že "ustanovení představuje kogentní příkaz pro soud prvního stupně, aby v případech, kdy odvolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, je doručil ostatním účastníkům. Ze zákona tedy sice nevyplývá povinnost soudu doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, to však neznamená, že tak soud prvního stupně nemůže učinit na základě úvahy (ústavně souladné) o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Takovou specifickou okolností, která zakládá povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, je např. dosavadní vývoj sporu v první instanci, který zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí. Také situace, kdy prvoinstanční rozhodnutí nevyhovělo nebo vyhovělo pouze zčásti nárokům žalobce uplatněným v petitu žaloby a v podaném odvolání se žalobce domáhá změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, vyžaduje, aby žalovaný byl s argumenty odvolatele seznámen a mohl se k nim vyjádřit, pokud lze očekávat, že jeho vyjádření může přispět k náležitému posouzení věci. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby byla seznámena se skutkovými a právními argumenty uvedenými v odvolání a aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty." K tomu Ústavní soud ve stejném nálezu dodal, že "rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip ,rovnosti zbraní' podle y a Úmluvy je zakotven v ustanovení a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě."

44. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d.

45. Na závěr pro přehlednost Ústavní soud uvádí, že stížnost směřovala proti sedmi rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, která byla vydána v samostatných a zcela nezávislých řízeních. V rozsahu proti usnesení ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75 byla odmítnuta, neboť šlo o podání zjevně neoprávněnou osobou. Rovněž byla odmítnuta v rozsahu proti usnesením ze dne 25. 11. 2009 č. j. -93, ze dne 25. 11. 2009 č. j. -95, ze dne 25. 11. 2009 č. j. -84 a ze dne 25. 11. 2009 č. j. -75, a to pro zjevnou neopodstatněnost. Ústavní stížnosti proti usnesením ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 a ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 bylo vyhověno, neboť v řízeních před obecným soudem bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d tím, že mu odvolání proti rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě nebyla doručena, v důsledku čehož bylo znemožněno se k nim vyjádřit.

V.

46. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnosti dle ustanovení , o Ústavním soudu, vyhověl a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -76 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -100 podle ustanovení zrušil. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -75 byla podána zjevně neoprávněnou osobou, Ústavní soud ústavní stížnost v tomto rozsahu v souladu s ustanovením odmítl. Ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -93, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -95, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -84, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. -75 Ústavní soud odmítl podle ustanovení .