Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2598/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. M., zastoupeného Mgr. Petrem Čížkem, advokátem se sídlem Liberec 1, Pražská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2011, čj. - 60, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, čj. - 43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo podnikat a právo na soudní ochranu podle a d (dále " "). Dále požadoval, aby Ústavní soud přikázal Městskému soudu v Praze opravit v obchodním rejstříku datum zápisu společnosti EduGra s. r. o., na den 17. března 2010.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"), který nerozhodl o jeho návrhu na změnu data zápisu společnosti EduGra s. r. o., k 17. březnu 2010, tj. ke dni uplynutí lhůty podle , místo data zapsaného Městským soudem v Praze (dále "soud prvního stupně"), kterým je den právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"). Stěžovatel má za to, že i pro vydání rozhodnutí odvolacího soudu v rejstříkových věcech platí lhůta stanovená v . Neztotožňuje se s právním názorem Nejvyššího soudu (dále "dovolací soud"), že lhůta stanovená tímto ustanovením dopadá pouze na rozhodování soudů v prvním stupni.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2010, čj. F 15049/2010, F 15873/2010, byl zamítnut návrh stěžovatele na zápis společnosti EduGra s. r. o. do obchodního rejstříku. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, čj. - 43, usnesení soudu prvního stupně změnil a zápis povolil. Jeho dovolání Nejvyšší soud, usnesením ze dne 27. 7. 2011, čj. - 60, zamítl.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti ( y). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelových námitek a jejich konfrontací s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel jejím prostřednictvím předkládá totožné argumenty, které již uplatnil ve svém dovolání a s nimiž se již vypořádal dovolací soud. Jejich opakováním a pokračováním v polemice se závěry obecných soudů v otázce dopadu lhůty zakotvené v , na řízení vedené u odvolacího soudu, se tak obrací na Ústavní soud jako na další instanci v systému obecného soudnictví. V ústavní stížnosti přitom neuvádí nic, co by podstatu věci posouvalo do ústavněprávní roviny. Jeho námitky jsou tak jen projevem nesouhlasu s výkladem citovaného ustanovení, podaným obecnými soudy. Zejména dovolací soud se argumenty stěžovatele podrobně zabýval a srozumitelně mu vysvětlil, že podle je "rejstříkovým soudem" pouze soud prvního stupně, a nikoli odvolací soud. Proto se na něj lhůty zakotvené v nevztahují. Závěrům dovolacího soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Jeho postupem, ani postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení žádných hmotně právních či procesně právních předpisů, natož pak porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu y. Závěry soudů, ve věci rozhodujících, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování a Ústavní soud v nich neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele. Proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu