Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2640/11

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Občanská 18, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2011, čj. - 109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že jimi byly porušeny zásady spravedlivého procesu a jeho základní právo na soudní ochranu ve smyslu d.

K porušení uvedeného základního práva mělo dojít tím, že odvolací soud aplikoval ustanovení (dále jen "OSŘ"), aniž by stěžovatel měl možnost se k uplatnění moderačního práva jakkoli vyjádřit.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu Ing. O. C. (dále jen "žalobce") na ochranu osobnosti, podanou proti stěžovateli, v níž požadoval zaslání omluvy a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu odvolacího řízení. Odvolací soud odůvodnil změnu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tím, že ten opominul velmi specifické okolnosti věci, spočívající v tom, že jde o kauzu nešťastných a nechutných sporů v rámci rodiny ohledně dědictví. Spor pak vygradoval konfliktem o pozůstatky rodičů manželky stěžovatele. Obě strany se dopustily chyb a zásahů do osobnostních práv a tyto okolnosti jej vedly k závěru, že je zde namístě mimořádně nepřiznat náhrady nákladů žádné straně ( ).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat pouze ochranu základním právům a svobodám, zakotveným zejména v ě ČR a v d. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně uvedl, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení přistupuje pouze výjimečně. Je totiž zejména v pravomoci obecných soudů posoudit úspěch stran v řízení a na základě toho rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výši. Ústavní soud do rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení může zasáhnout pouze v případech, kdy by došlo rozhodnutím obecného soudu k procesnímu excesu, majícímu charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

I když se může rozhodnutí o náhradě nákladů řízení citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod. Procesní povaha rozhodnutí o nákladech řízení způsobuje, že zde není přímý vztah k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny ústavním pořádkem ČR (viz např. nálezy

sp. zn.

,

). Připuštění výjimky z výše uvedeného přístupu znamená, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces podle y.

Na základě výše uvedených argumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že v předmětné věci odvolací soud při aplikaci při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval na základě uvážení specifických okolností daného případu. Své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a Ústavní soud neshledal nic, co by napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu