Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2698/11

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti "výroku II., IV. konečného rozhodnutí pod značkou " Nejvyššího správního soudu takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 20. 9. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti v minulosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát JUDr. J. D. Tento advokát zaslal Ústavnímu soudu přípis - s přiloženou ústavní stížností sepsanou samým stěžovatelem - a to následujícího znění:

"Podle pokynu stěžovatele P. Č., adresa Poste restante, Č. B., zasílám v příloze další dvě vyhotovení jeho vlastní stížnosti ze dne 6. 9. 2011, jím vyhotovené zmocnění k zastupování a jím vyhotovené přílohy - kopii jeho dopisu ze dne 1. 12. 2010 adresovaného Krajskému soudu v Brně (označena jako příloha A/), kopii usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ans 3/2011-48 ze dne 22. 6. 2011 (označena jako příloha B/) a kopii jeho dopisu ze dne 12. 1. 2011 adresovaného Nejvyššímu správnímu soudu (označena jako příloha C/). [...] Podáním ze dne 8. 9. 2011 mi P. Č. sdělil, že vzhledem k tomu, že lhůta k podání stížnosti má uplynout již dne 12. 9. 2011, zasílá sám Ústavnímu soudu jedno vyhotovení své stížnosti a pouze mě žádá o dodatečné zaslání dalšího vyhotovení (z opatrnosti přikládám další vyhotovení dvojmo) včetně příloh a dokladu o zmocnění."

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem v souladu s . Povinné zastoupení před Ústavním soudem je totiž třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale i materiálně; tzn., že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, takže není možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem. K tomu lze přiměřeně odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s odmítnout.

Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jež bylo zakončeno vydáním usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 5.2011.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj