Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2902/11

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. V., advokátem nezastoupené, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným dne 29. 9. 2011 a označeným jako "ústavní stížnost" stěžovatelka brojila proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp. zn. s tím, že v řízeních došlo a stále dochází k neoprávněnému zásahu do jejích základních práv. V podání obšírně popsala, jak se potýká s obecnými soudy, státním zastupitelstvím, Policií České republiky i dalšími orgány státu a uvedla, že záměrně není šetřena trestná činnost namířená proti její osobě. Po Ústavním soudu žádá, aby "nezákonná rozhodnutí obecních soudů Praha 2 a Praha 7 zrušil", nařídil "pokračování v řízení u soudu Praha 2 č. j. " a zrušil "protiprávní řízení u soudu Praha 7 č. j. ".

Podání stěžovatelky předně neodpovídalo požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), které na ústavní stížnost klade, když ji nepodala prostřednictvím advokáta, který by ji v řízení o ústavní stížnosti řádně zastupoval ( ). Krom toho podání postrádalo ústavněprávní argumentaci, tedy výklad, v čem konkrétně zásah do svých základních práv stěžovatelka spatřujete a proč. Přesto soudce zpravodaj stěžovatelku k nápravě nevyzýval, neboť ani v případě odstranění nedostatků by se Ústavní soud obsahovou stránkou stížnosti evidentně nemohl zabývat.

Stěžovatelka k podání připojila svazek listin - různých svých oznámení a podání, reakcí oslovených státních orgánů, rozhodnutí přijatých v řízeních, která vedla, jakož i dalších dokumentů. Mezi nimi bylo též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, č. j. -348, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2010, č. j. -337, o přerušení řízení vedeného stěžovatelkou proti České republice - ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí, a to do pravomocného skončení řízení o zbavení stěžovatelky způsobilosti k právním úkonům. Na písemném vyhotovení usnesení je učiněna poznámka, že bylo doručeno dne 19. 10. 2010. Dalším přiloženým dokumentem relevantním pro posouzení návrhu je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 9. 2009, č. j. -17, o zahájení řízení o úpravě způsobilosti stěžovatelky k právním úkonům. Také to je opatřeno poznámkou o doručení, a to datem 2. 6. 2009.

S výjimkou specifického návrhu podle a násl. se fyzická osoba, která není privilegovaným navrhovatelem ve smyslu příslušných ustanovení upravujících jednotlivé typy řízení, může na Ústavní soud obrátit leda s ústavní stížností (k níž případně připojí návrh podle ). Ústavní stížnost je podle oprávněna podat tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. V zásadě tedy musí jít o individuální akt vydaný v řízení, jehož se fyzická osoba - stěžovatel účastnila, a který se týká jejích práv a povinností. Eventuálně se lze ústavní stížností bránit jinému zásahu orgánu veřejné moci, za který judikatura Ústavního soudu považuje např. průtahy v řízení, kontrolní činnost, aj. Ústavní soud je - stejně jako ostatní orgány veřejné moci - ve své pravomoci limitován zákonem ( y a d). Jak může Ústavní soud rozhodnout o ústavní stížnosti, vymezuje . Stížnostní petit, tedy návrh stěžovatelky, jak by mělo být v jeho věci rozhodnuto, se záběru ustanovení vymyká. Není v pravomoci Ústavního soudu, aby na základě podnětu účastníků nařizoval obecným soudům pokračovat v přerušeném řízení či naopak zahájené řízení ukončit (slovy stěžovatelky "zrušit"). K projednání návrhu v intencích stěžovatelkou formulovaného petitu není Ústavní soud příslušný, soudce zpravodaj jej proto musel podle ustanovení odmítnout.

I kdyby soudce zpravodaj vycházel z toho, že stěžovatelka ve skutečnosti mínila napadnout výše v textu specifikovaná usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, s jejím návrhem by naložil stejně. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z dat doručení obou usnesení na nich vyznačených plyne, že stížní lhůta uplynula marně. Navíc ani jedno z usnesení není konečným rozhodnutím ve věci, takže stěžovatelka bude mít ještě řadu příležitostí svá práva v probíhajících řízeních hájit. Tak jako tak by tedy byl návrh stěžovatelky odmítnut podle a e) jako opožděně podaný, resp. nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj