Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2672/11

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele D. R., zastoupeného JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Střešovická 31, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2011 sp. zn. a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti přispívat na výživu nezletilým dětem, svěřeným do výchovy matky. Uvedl, že soud I. stupně, který stanovil výživné částkou 3.200,- Kč pro nezletilou E. a částkou 2.500,- Kč pro nezletilou A., stejně pak Krajský soud v Plzni, vycházely z nesprávného právního názoru, nepřihlédly ke všem jeho tvrzením, nebraly zřetel na rozpory v důkazech, věc posoudily po stránce hmotně právní nesprávně, a proto se jejich rozsudky cítí dotčen v právech, zakotvených v d, v Úmluvy o právech dítěte, jakož i v y.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal otcem napadené rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město (odvolání matky bylo vzato zpět) a s ohledem na jeho rozsáhlé dokazování, na zjištěnou změnu poměrů na straně otce, na znění § 26 odst. 1, § 50 odst. 1, § 85 odst. 2, 3, § 96 odst. 1 a § 98 odst. 1 zákona o rodině opodstatněně potvrdil soudem I. stupně stanovenou výši výživného pro nezletilé děti za dobu od 1. 10. 2007 do 30. 9. 2010 a od 1. 10. 2010 je změnil na částku 2.500,- Kč pro nezl. E. a na 2.000,- Kč pro nezl. A., když současně vyčíslil i výši dlužného výživného. Ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami otce, a proto lze na ně v dalším odkázat. Nutno uvést, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v . Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely, dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Nezávislost rozhodování obecných soudů se tak uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci, představovaném především principy řádného a spravedlivého procesu, zakotvenými v a násl. d, vylučujícími při rozhodování libovůli. V dané věci soudy hodnotily důkazy v souladu s , tj. podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížely k tomu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Libovůle při uvedené činnosti tak shledána nebyla.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 5. října 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu