Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2363/11

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky D. L., zastoupené JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2011 sp. zn. a Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2011 č. j. -122, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně změnil výrok soudu I. stupně o jí uložené povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 53.586,50 Kč tak, že výši nákladů stanovil částkou 26.783,- Kč, současně navrhla zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byly tyto náklady stanoveny výše označenou částkou. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soud se při rozhodování o úhradě nákladů řízení důsledně nezabýval jejími majetkovými poměry a zejména okolnostmi věci, když odmítl možnost rozhodnout o nákladech podle . Poukázala na skutečnost, že je důchodkyní, její měsíční příjem činí cca 11.000,- Kč, konečně pak k podání žaloby došlo proto, že v katastru nemovitostí existoval duplicitní zápis o vlastnictví, přičemž její vlastnictví bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 11. 4. 1979, žalovaný, který uzavřel smlouvu o převodu nemovitostí s jejím manželem dne 10. 10. 1968, ani poté, co začaly pracovat katastrální úřady, o vyznačení svého vlastnictví nepožádal a teprve dne 20. 4. 2005 byla vyrozuměna o duplicitním zápisu. Proto uložení povinnosti zaplatit náklady řízení žalovanému považuje za porušení práv, zaručených a d. Podle jejího názoru napadená usnesení soudů svým obsahem odporují také dobrým mravům podle .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení soudu II. stupně a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žalobkyně, nyní stěžovatelka, zavázána k úhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 53.586,50 Kč, a s poukazem na výsledek řízení o její neúspěšné žalobě na určení vlastnictví k nemovitostem a na vzájemný návrh žalovaného, který se rovněž určení vlastnického práva domáhal, s odkazem na změnil rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na jeho vynaložené náklady řízení pouze polovinu, tedy částku 26.783,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí pak také s poukazem na vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč na straně žalobkyně, nyní stěžovatelky, shledal důvody pro jeho použití v rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení protistraně jen z jedné poloviny. Z obsahu výše označeného spisu nelze také pominout skutková zjištění, na základě nichž byla žaloba na určení vlastnictví žalobkyně zamítnuta - zejména na uzavřenou smlouvu o prodeji nemovitostí jejím manželem (vlastníkem), na neprokázání jejich vydržení, kterého se žalobkyně v průběhu řízení domáhala. Za této situace ani v ústavní stížnosti učiněný poukaz na znění , podle něhož mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, neobstojí. Stěžovatelka se konečně tohoto ustanovení v řízení o odvolání u soudu II. stupně ani nedovolávala.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu