Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2307/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky DOPRAVA ZÁRUBA M & K s. r. o., IČ 629 09 649, se sídlem Stožická 840, 389 01 Vodňany, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice, o ústavní stížnosti proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2011 č. j. -5355, v rozsahu týkajícím se navrhovatelky, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka napadla v rozsahu jí se týkajícím výrok I. v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž nebyla tamním soudem připuštěna se svým návrhem na náhradu škody k hlavnímu líčení ve věci vedené pod sp. zn. (§ 206 odst. 4 trestního řádu). Tento výrok soud odůvodnil zjištěním, že o nárocích (tam vyjmenovaných desítek poškozených včetně stěžovatelky) již bylo rozhodnuto buď v občanskoprávním řízení Okresním soudem v Českých Budějovicích nebo v případě některých poškozených v rámci rozhodčího řízení.

Stěžovatelka tvrdila, že napadeným výrokem soudu bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v d. Mělo se tak stát tím, že odůvodnění soudu nespecifikuje předmětné rozhodnutí v občanskoprávním řízení vydané a dále i z toho důvodu, že ve vztahu k ní zde nebyla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Toto své tvrzení podložila stěžovatelka argumentem, dle něhož z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2007 č. j. -30, který k návrhu připojila, vyplývá, že jím byla zavázána k plnění akciová společnost, přičemž naproti tomu v trestním řízení je trestně stíhán obžalovaný, který (v téže souvislosti) za tuto akciovou společnost jednal. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že toto odlišení subjektů a stejně tak i stávající právní titul v podobě vzneseného nároku na náhradu škody oproti předchozímu právnímu titulu plynoucímu ze smlouvy o přepravě zakládají odlišnost věci. Na podporu tohoto svého názoru odkázala i na judikaturu vymezující kvalifikační znaky totožnosti věci, tj. překážky rei iudicatae. V důsledku těchto svých v návrhu blíže rozvedených tvrzení se následně domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozhodnutí (v rozsahu výroku I. jí se týkajícího) nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelce nutno přisvědčit v tom, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zatíženo deficitem nedostatečné specifikace rozhodnutí, jež překážku věci pravomocně rozhodnuté zakládá. Na druhé straně se ovšem z citovaného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podává, že rozhodovací důvody Krajského soudu v Českých Budějovicích opřené o § 206 odst. 4 trestního řádu, resp. odůvodnění soudu založené na tom, že jde v daném případě o překážku věci pravomocně rozhodnuté, odpovídá kritériím, jež tuto kvalifikaci ustavují.

Z uvedeného plyne, že stěžovatelkou navrhovaná kasace by tak rozhodně nebyla způsobilá zlepšit její právní postavení.

Pro toto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu