Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2389/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GAMAS, v. o. s., se sídlem Hlinsko, Polní 1429, zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Praha 4, Severovýchodní II/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2011, čj. - 367, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010, čj. - 334, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 12. 6. 2009, čj. - 302, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 287.417,- Kč, ve kterém jako žalovaná neuspěla. Podle jejího tvrzení bylo uvedenými rozhodnutími porušeno její základní právo ve smyslu d a y ČR. K pochybení obecných soudů došlo, podle stěžovatelky, především v provádění a hodnocení důkazů. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytkla, že odmítl její dovolací důvody a jednal tak v rozporu s .

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 12. 6. 2009, čj. - 302, výrokem I. uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni 287.417,- Kč, výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl, výrokem III. a IV. uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni příslušenství, specifikované v rozsudku, a výrokem V. rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, čj. - 334, rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil a částečně změnil. Vypořádal se s odvolací námitkou stěžovatelky, že soud prvního stupně měl provést revizní znalecký posudek z důvodu rozdílné výše ceny za odstranění vad díla, obsažené ve znaleckém posudku a ceny, uvedené ve vyjádření znalce, vypracovaném na žádost stěžovatelky. Podrobně objasnil, proč neshledal důvody pro doplnění dokazování, jak navrhovala stěžovatelka.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze polemizuje s prováděním a hodnocením důkazů ze strany obecných soudů, přičemž neuvádí žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, kterou by podložila svá tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces. K takové polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s u ČR, d i mezinárodními smlouvami podle y ČR.

V posuzované věci nelze abstrahovat od skutečnosti, že věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy České republiky. Soud prvního stupně i soud odvolací náležitě zhodnotily provedené důkazy ve smyslu a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními . Odvolací soud srozumitelným způsobem objasnil důvody, pro které nepovažoval za potřebné doplnění dokazování, stejně tak jako důvody, které jej vedly k rozhodnutí o změně výše přiznaných úroků. Dovolací soud pak řádně odůvodnil své rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání stěžovatelky. Ústavní soud proto zcela odkazuje na skutkové a právní závěry obecných soudů. V předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu