Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2347/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Black & Bush Projekt 1, s. r. o., se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 10, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2011, čj. 2956/11 - 1200, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti označenému rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2011. Podle stěžovatelky tímto rozhodnutím mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces podle d (dále " ") a právo na soudní ochranu podle y.

Stěžovatelka má za to, že pro ustanovení až , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů", "napadená ustanovení"), nelze nalézt ústavně konformní výklad. Proto navrhla jejich zrušení pro rozpor s ústavním pořádkem, , a y, principem právní jistoty, ochrany nabytých práv a legitimního očekávání a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Z ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že společnost E.ON Distribuce, a. s. (dále "plátce daně"), srazila stěžovatelce z náhrady výkupní ceny elektřiny vyrobené ze slunečního záření v lednu 2011 částku ve výši 26%. Na její žádost o vysvětlení svého postupu plátce daně neodpověděl. Její stížnost Finanční úřad v Českých Budějovicích (dále "správce daně") rozhodnutím ze dne 10. 5. 2011, čj. 220306/11/077910301223, zamítl. Její odvolání Finanční ředitelství v Českých Budějovicích (dále "Finanční ředitelství") rozhodnutím ze dne 30. 6. 2011, čj. 2656/11 - 1200, zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo.

III.

Ústavní soud úvodem zdůrazňuje, že ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod ( písm. d) y); k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " ").

ve svém ustanovení jako zákonnou podmínku stanoví, že před podáním ústavní stížnosti musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ratio legis tohoto ustanovení spočívá nejen v tom, aby věc byla (pravomocně) posouzena především těmi orgány veřejné moci, do jejichž pravomoci (příslušnosti) takové posouzení spadá, ale také v tom, aby případné vady mohly být v řádném opravném řízení před orgány veřejné moci posouzeny a způsobem zákonem předvídaným odstraněny. Z toho vyplývá, že námitky, která mohly být uplatněny již v řízeních před obecnými soudy, nemohou být úspěšně uplatněny v řízení o ústavní stížnosti.

Podle citovaného ustanovení je tak ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak Ústavní soud v projednávané věci zjistil, je stěžovatelkou napadené rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí správce daně, rozhodnutím orgánu veřejné správy, které ovšem není vyňato ze soudního přezkumu. Lze je tedy napadnout správní žalobou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále " "). Napadené rozhodnutí přitom zjevně není rozhodnutím, jež by nemělo povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické či právnické osoby, ani rozhodnutím, jež by bylo v souladu s ustanovením ze soudního přezkumu vyloučeno. Navíc v případě, že ani v následném soudním řízení nedojde k nápravě stěžovatelkou vytýkaných vad, bude moci pravomocné rozhodnutí ve správním soudnictví dále napadnout kasační stížností podle ustanovení Stěžovatelka tedy nevyužila procesní prostředky, jež měla k dispozici, tj. instituci správního soudnictví, a dosud tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Její ústavní stížnost je proto ve smyslu nepřípustná.

K jejímu návrhu na zrušení ustanovení § 7a až § 7i zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do tohoto návrhu, neboť návrh na zrušení (části) právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Pokud je samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení.

Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky spojenou s návrhem na zrušení ustanovení až zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie odmítl, aniž by se mohl zabývat jejími jednotlivými námitkami, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2011

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu