Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2228/11

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. T., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou v Plzni, nám. Republiky 28, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2011 č. j. -416, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 11. 2010 č. j. -353, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, jako otce, na snížení výživného. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy požadoval snížení výživného pro svého nezletilého syna, které je stanoveno na částku 1.600 Kč měsíčně.

Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, kterým obecné soudy prováděly a hodnotily důkazy. Tvrdí, že obecné soudy zcela nesprávně zhodnotily jeho aktuální situaci jak po stránce finanční a majetkové, tak i z hlediska stavu, který nastal po ukončení jeho zaměstnaneckého poměru. Podle názoru stěžovatele napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné a srozumitelné odůvodnění. V rozhodnutí obecných soudů stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve smyslu a d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry odvolacího soudu a staví tak Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Ústavní stížnost tedy směřuje k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný názor o přiměřené výši výživného pro nezletilého syna stěžovatele ve vztahu k jeho majetkové a finanční situaci. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší ( y ČR). Jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavních předpisech.

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností rozhodnutí odvolacího soudu a zjistil, že tento soud se věcí důkladně zabýval, správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o rodině a . S námitkami stěžovatele se přesvědčivě vypořádal. Ve věci nebylo shledáno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé děti. Každý rodič nese odpovědnost za zabezpečení svých dětí, zrozených z partnerského vztahu, a to i po jeho skončení.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu