Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2031/11

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného usnesení, kterým jí bylo přiznáno svědečné ve výši 900,- Kč.

Stěžovatelka nesouhlasí s výši přiznaného svědečného a tvrdí, že soud jí přiznal svědečné ve složce cestovného ve výrazně nižším rozsahu, než na které má nárok. Nesouhlasí také s tím, že jí nebyla přiznána náhrada ušlé mzdy. Podle stěžovatelky byla vydáním tohoto usnesení porušena její základní práva dle a d (dále jen ""). Napadeným usnesením měly být též porušeny základní ústavněprávní zásady založené a 3y a a a 4y ČR. Vzhledem k tomu, že proti napadenému usnesení o svědečném stěžovatelka nemá k dispozici žádný jiný opravný prostředek, podává proti němu ústavní stížnost.

Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelka argumentuje porušením svých základních práv, podstatou ústavní stížnosti je jen její polemika se skutkovými a právními závěry obvodního soudu. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí porušení pravidel spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládá relevantními ústavněprávními argumenty. Ve skutečnosti pouze polemizuje se způsobem, jakým obvodní soud prováděl dokazování a aplikoval příslušná zákonná ustanovení ve věci přiznání svědečného. Její tvrzení zůstávají zcela v rovině podústavního práva (otázka potvrzení ušlého výdělku, zvolený způsob dopravního prostředku k hlavnímu líčení či volba "vzdálenostně delší, ale rychlejší trasy" apod.). Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí obvodního soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Tvrzení stěžovatelky o tom, že postup soudu byl v extrémním rozporu se zákonem, neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného usnesení. Při svém rozhodování obvodní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení obvodního soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obvodního soudu o výši přiznaného svědečného. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci v žádném případě neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu