Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2058/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Kateřinou Filovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, U Imperiálu 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. -253, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 3. 2011, č. j. -238, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jelikož je přesvědčen, že jimi byl porušen princip rovnosti dle d (dále jen ""), jakož i jeho právo na spravedlivý proces dle téhož předpisu a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením soud prvního stupně v řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům nepřipustil zastoupení M. S. stěžovatelem (výrok I) a opatrovníkem pro toto řízení jí ustanovil advokáta JUDr. A. J. (výrok II). Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, a tato okolnost jej zbavuje faktické způsobilosti řádnému zastupování.

K odvolání stěžovatele odvolací soud též ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, zda jeho výkon trestu odnětí svobody je "dlouhodobou záležitostí" a zda je on (či jiná osoba) "schopna eskortu hradit". Odvolací soud též nepřihlédl k tvrzení M. S., že soudem ustanovenému opatrovníku nedůvěřuje a trvá na zvoleném zástupci.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka.

V nyní posuzované věci jde o to, zda obecné soudy neaplikovaly kritické ustanovení () způsobem, jenž by byl v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces dle , tj. byl-li by výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z respektovaných judikatorních a doktrinálních standardů, jemuž chybí smysluplné odůvodnění (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

). Ústavněprávním požadavkem též je, aby rozhodnutí obecných soudů bylo řádně, logicky a srozumitelně odůvodněno.

Tyto podmínky pro zásah Ústavního soudu splněny nejsou. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důvodů zastoupení účastnice řízení stěžovatelem nepřipustily, a ty ústavněprávně relevantní exces (svévoli) ve výše vyloženém smyslu nepředstavují zjevně.

Není tudíž opory pro úsudek, že by ústavně zaručená práva stěžovatele byla dotčena; být zástupcem ostatně není právem, jež by (samo o sobě) nalézalo ústavněprávní ochrany.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu