Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2110/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Litoměřice, Dlouhá 16, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. prosince 2010 č. j. -7 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2011 č. j. -14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. července 2011, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žádostí ze dne 5. října 2010 domáhal přidělení právního zástupce a osvobození od placení soudních poplatků v souvislosti s žalobou, kterou podává proti Policii České republiky v Roudnici nad Labem a Státnímu zastupitelství Litoměřice. Protože podání stěžovatele neobsahovalo příslušné náležitosti, okresní soud vyzval stěžovatele k doplnění chybějících náležitostí. Stěžovatel v doplňujícím podání k označení věci uvedl, že se jedná o liniovou stavbu, kterou řešili žalovaní, ale v průběhu sporu došel k závěru, že ho uvedli v omyl, neboť věc řešili bez dokumentace liniové stavby, která se týkala výkopu domu Lounky č. 107. Okresní soud usnesením ze dne 8. prosince 2010 č. j. -7 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a právního zástupce mu neustanovil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. března 2011 č. j. -14 rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem soudů došlo k porušení jeho práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a práva na právní pomoc. Stěžovatel má za to, že podmínky přiznání osvobození od soudních poplatků i k přidělení právního zástupce splňoval.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [ a y (dále jen "")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatel toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že okresní soud nemohl pro absenci tvrzení posoudit, zda v posuzované věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva stěžovatele, a proto nemohl ani vyhovět žádosti stěžovatele na poplatkové osvobození a ustanovení zástupce ( a ).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny, a proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu