Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1339/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2011, čj. - 92, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 9. 2010, čj. - 73. Tímto usnesením obvodního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na vrácení soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč. Podle stěžovatele byla oběma usneseními porušena jeho základní práva podle a podle d.

Stěžovatel uvedl, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 podal žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou vadným výkonem veřejné moci, k němuž došlo excesivním jednáním soudkyně tohoto soudu, v žalobě blíže popsaným. Zadostiučinění žádá podle , jak ve formě peněžité, tak ve formě konstatování, že došlo k porušení práva podle I když petit jeho žaloby začíná slovy: "určuje se...", nejedná se o žalobu na určení podle , ale o žalobu na určení, že došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Přesto obvodní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč za určovací žalobu. Poté co odmítl poplatek zaplatit, soud řízení zastavil. Jen proto, aby odvrátil zastavení řízení, poplatek zaplatil, ale zároveň požádal o jeho vrácení, protože k jeho zaplacení nebyl povinen. Řízení o náhradu škody z nesprávného úředního postupu je totiž od soudních poplatků osvobozeno podle

Jak vyplývá z připojených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením čj. - 73 zamítl žádost stěžovatele o vrácení soudního poplatku s odůvodněním, že byl zaplacen podle za tři určovací výroky podle a zároveň mu uložil uvést, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na určení skutečností v žalobě uvedených. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2011, čj. - 92, kterým usnesení obvodního soudu potvrdil v zamítavém výroku o vrácení soudního poplatku. V odůvodnění konstatoval, že poplatek byl zaplacen v souladu s položkou 2 písm. c) přílohy k , o soudních poplatcích, ve spojení s a téhož zákona, a to celkem za tři určovací výroky podle . Dodatečné tvrzení stěžovatele o tom, že se jedná o nárok podle , neshledal důvodným zejména z toho důvodu, že kromě České republiky je žalována i soudkyně JUDr. K. H.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry soudu prvního a druhého stupně, ve shodném smyslu a rozsahu, jak argumentoval již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (y ČR).

Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Po posouzení ústavnosti postupu odvolacího soudu lze uzavřít, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. Povaha soudních rozhodnutí, se kterými nesouhlasí, zejména pak usnesení odvolacího soudu, odpovídám způsobu, jakým uplatnil svůj nárok v žalobě. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Stačí odkázat na stručné a jasné odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu