Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2277/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Soukromé obchodní akademie, spol. s r. o., se sídlem Žatec, Svatováclavská 1404, zastoupeného Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem Praha 5, Ovčí hájek 2172/42, proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 5. 2011, čj. - 22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, vydaného v řízení o zaplacení 5.400,- Kč s úrokem z prodlení, ve kterém sice uspěl ve věci samé, ale výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli na nákladech řízení pouze 8.080,- Kč. Rozhodnutím soudu, který mu přiznal, s odvoláním na Nařízení ES č. 861/2007, o evropském řízení o drobných nárocích na náhradu nákladů řízení, pouze dvě třetiny nákladů, bylo zasaženo do jeho ústavních práv. Došlo tak k porušení y ČR, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i Dodatkového protokolu k ní, neboť na danou věc citované Nařízení nedopadá, jelikož se nejedná o přeshraniční soudní spor. Výše nákladů řízení, kterou uplatnil ve výši 12.120,- Kč je dána výlučně národním právním předpisem a je tak stanovena přiměřeně k výši žalované částky. Právní závěr obsažený v odůvodnění napadeného rozsudku je nepodložený, nesprávný a svévolný. Nejedná se o přeshraniční právní spor a ani konstantní judikatura Nejvyššího soudu na danou věc, vzhledem k bagatelní výši předmětu řízení, nedopadá.

Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 5. 2011, čj. - 22, Ústavní soud zjistil, že žalovanému byla uložena, ve výroku I., povinnost zaplatit stěžovateli 5.400,- Kč s úrokem z prodlení a ve výroku II. mu bylo uloženo zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 8.080,- Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na a přiznal stěžovateli 2/3 nákladů řízení, i když měl ve věci plný úspěch. Dále poukázal (s odkazem na y ČR), na Nařízení ES č. 861/2007, o evropském řízení o drobných nárocích, které se týká sporů do vymezené hodnoty 2000 EUR. V takových případech má být náhrada přiměřená ve vztahu k požadovanému nároku, takže jím přisouzená náhrada nákladů řízení je přiměřená výši žalované částky.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právním názorem okresního soudu, že v předmětné věci jsou dány podmínky pro snížení výše náhrady nákladů řízení u žalovaného a ostře zejména kritizuje, že soud ve svém názoru vyšel z Nařízení ES č. 861/2007.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Po přezkoumání ústavnosti řízení i napadeného rozsudku Ústavní soud dospěl k závěru, že okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho správné právní závěry, které dostatečně odůvodnil. V návaznosti na to pak rozhodl i o výši náhrady nákladů řízení, přičemž své rozhodnutí odůvodnil odkazem na . V daném případě se navíc jedná o bagatelní věc, kde výše nákladů řízení by měla být přiměřená k výši žalované částky. Okresní soud tedy postupoval zcela v souladu s příslušným ustanovením a pokud v odůvodnění poukázal i na uvedené Nařízení ES, pak zjevně pouze na dotvrzení svého právního názoru, čímž prokázal i svou znalost "evropského práva".

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení přistupuje pouze výjimečně. Je výlučně v pravomoci obecných soudů posoudit úspěch stran v řízení a na základě toho rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výši. Ústavní soud může zasáhnout do rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení pouze v případech, kdy by došlo rozhodnutím obecného soudu k procesnímu excesu, majícímu charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

I když se může rozhodnutí o náhradě nákladů řízení citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod. Procesní povaha rozhodnutí o nákladech řízení způsobuje, že zde není přímý vztah k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny ústavním pořádkem ČR (viz např. nálezy

sp. zn.

,

).

Vzhledem k výše uvedenému je třeba považovat rozhodování o nákladech řízení výhradně za doménu obecných soudů. Ústavní soud není oprávněn podrobovat přezkumu každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Činí tak pouze tehdy, pokud by rozhodnutí obecného soudu mělo charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. To se však v dané věci nestalo. Vzhledem k výše uvedeným argumentům dospěl Ústavní soud k závěru, že v předmětné věci okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval v souladu s ustanovením . Nevybočil ze standardního výkladu předmětného ustanovení, svůj výrok o náhradě nákladů řízení dostatečně věcně odůvodnil. Ústavní soud neshledal nic, co by případ stěžovatele posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu