Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2233/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele I. R., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Vaňkem, Karlovo náměstí 28/559, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 10. 2006 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2008 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť dle jeho názoru zasahují do jeho základních práv a svobod garantovaných , , , y a a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 10. 2006 sp. zn. byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal na Ministerstvu spravedlnosti ČR zaplacení způsobené škody, a to nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- USD a dále majetkové škody ve výši 12,60 Kč. Ke škodě mělo dojít nesprávným postupem státu. Stěžovatel v roli žalobce se cítil dotčen na svých právech tím, že mu Česká advokátní komora pro účely podání několika ústavních stížností nepřidělila advokáta. Povinné zastoupení v řízení o ústavní stížnosti přitom vyplývá z . Obvodní soud poukázal na , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to konkrétně na , dále § , 7 a 8. Dle soudu nebyly splněny obligatorní podmínky pro vznik odpovědnosti státu (existence nesprávného nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi). Stěžovatel se proti rozsudku odvolal k Městskému soudu v Praze, který rozsudek soudu prvního stupně svým rozsudkem ze dne 18. 2. 2008 sp. zn. potvrdil. Soud prvního stupně si dle názoru odvolacího soudu pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů a skutková zjištění provedl správně. Dle odvolacího soudu se soud prvního stupně sice dopustil nepřesné právní kvalifikace, ovšem dospěl ke správnému právnímu závěru. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se odpovědnost vztahuje na škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána ode dne účinnosti tohoto zákona. Na škodu způsobenou rozhodnutími vydanými před 15. 5. 1998 se užije , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. U nesprávného úředního postupu je rozhodující, ne kdy k němu došlo, ale kdy vznikla škoda. Tento zákon nepřiznává odpovědnost za nemajetkovou újmu. Soud uzavřel, že jak podle nového, tak podle starého zákona nevznikla žádná nemajetková újma a co se týká újmy majetkové, t. j. 12,60 Kč, ta není dostatečně podložená. Stěžovatel proti rozsudku Městského soudu v Praze podal dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Tento rozhodl usnesením ze dne 26. 4. 2011 č. j. -198, a to tak, že dovolání odmítl, jelikož se nejedná o věc zásadního právního významu.

Stěžovatel považuje za porušení práva na spravedlivý proces skutečnost a současně za diskriminující, že neobsahuje ustanovení, které by umožnilo stěžovatelům v jeho postavení, aby jim Česká republika fakticky zajistila možnost domoci se jejich práva na podání ústavní stížnosti a účastnit se jednání před Ústavním soudem jednodušším způsobem. Zajištění právní pomoci je přenášeno na Českou advokátní komoru, která není dle y součástí moci zákonodárné, výkonné a ani soudní.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Dle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly a své právní závěry patřičně odůvodnily, tzn., že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Postup obecných soudů v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci obecných soudů tak, jak je rozvedena v rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními.

Namítá-li stěžovatel, že v občanskoprávním či v trestněprávním řízení je pomoc zajišťována ze strany státu, nutno poukázat na skutečnost, že ústavní stížnost představuje specifický institut ochrany lidských práv a svobod, což se odráží i ve způsobu zajištění právní pomoci. Přitom nelze konstatovat, že by na svoji povinnost vyplývající z čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stát rezignoval nebo že by mechanismus zajišťování právní pomoci nebyl dostatečný. V souvislosti s uvedeným je třeba vyzvednout především tu skutečnost, že Ústavní soud nespadá do obecné soustavy soudů. Dle náhledu Ústavního soudu odlišnost postupu při zajišťování právní pomoci účastníků nelze považovat za protiústavní, a to již s ohledem na délku lhůty k podání ústavní stížnosti, která je pro zajištění právního zastoupení dostatečnou.

Již ve stěžovatelem zmíněném usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

dospěl tento k závěru, že je věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemovitým žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno. Česká advokátní komora je sice samosprávným orgánem, nicméně ex lege je její povinností, při splnění zákonných podmínek, poskytování právní pomoci těm subjektům, kteří s ohledem na své majetkové a sociální postavení nedosáhnou na právní pomoc poskytovanou v rámci komerčního sektoru.

Závěrem lze konstatovat, že rozeznává v ustanovení jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu