Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1870/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. A., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 3. 2011, čj. - 96, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2011, čj. - 119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených usnesení s odůvodněním, že jejich vydáním došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces podle a d (dále jen " "). Prvním usnesením Okresní soud Praha - západ nařídil předběžné opatření, kterým uložil stěžovateli přispívat na výživu manželky částkou 10.000,- Kč měsíčně. Usnesením Krajského soudu v Praze bylo toto usnesení potvrzeno.

Podle stěžovatele obsahoval návrh na vydání předběžného opatření řadu nepravdivých tvrzení, pomluv a křivých obvinění. Soud prvního stupně své rozhodnutí nijak neodůvodnil, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vykazuje prvky libovůle. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal, čistě obecně, na některé nálezy Ústavního soudu, aniž by uvedl, v jakém smyslu se konkrétně vztahují na jím napadená rozhodnutí. Podle stěžovatele obecné soudy rovněž nepřihlédly k tvrzením a důkazům, které předložil, vycházely pouze z výše jeho příjmu a z tvrzení jeho manželky. Tím mělo dojít i k porušení základního práva na rovnost účastníků řízení podle y.

Po přezkoumání stěžovatelem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel sice argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, ale podstatou jeho ústavní stížnosti je jen polemika se závěry obecných soudů. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Sama skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance bude nahrazovat bez dalšího Ústavní soud.

Ústavní soud může totiž zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen v případě, že současně shledá porušení základního práva či svobody. Po přezkumu zmíněného řízení z hlediska stěžovatelem uplatněných argumentů Ústavní soud zjistil, že k tvrzenému porušení jeho základních práv nedošlo. Pokud jde o usnesení Okresního soudu Praha - západ, Ústavní soud konstatuje, že ve smyslu ustanovení nemusí odůvodnění o vydání předběžného opatření obsahovat odůvodnění, o čemž byl stěžovatel v textu zmíněného usnesení poučen. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu pak vyplývá, že tento soud, na základě zjištěného skutkového stavu, vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Přihlédl přitom ke konkrétním skutečnostem vyplývajícím ze vzájemného poměru mezi manžely a jejich vyživovací povinnosti k jejich nezletilým dětem. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry odvolacího soudu o konkrétních detailech dané zatímní úpravy. Skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecných soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu