Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1563/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele L. Č., zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 157/30, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, čj. - 9536, a rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 5. 2011, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho práv zaručených a y ČR a a d.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též " ").

Ústavní stížnost podle písm. d) y je procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, které jednotlivým subjektům slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto rámci zejména soudů. Ústavní soud ve vztahu k nim nastupuje jako poslední možný prostředek - v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavní stížnosti patří proto zásada subsidiarity, v jejímž rámci je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( citovaného zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( citovaného zákona).

Dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že stěžovatel podal, již dne 25. 5. 2011, proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, dovolání, o kterém ještě Nejvyšší soud České republiky nerozhodl. Tuto skutečnost však ve své ústavní stížnosti, podané o 5 dní později, nezmínil. Z důvodů shora uvedených je proto třeba posoudit ústavní stížnost, s ohledem na zásadu subsidiarity, jako nepřípustnou. Pokud by Ústavní soud tuto ústavní stížnost věcně posoudil před rozhodnutím o podaném dovolání, mohl by tak nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, v tomto případě Nejvyššího soudu. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí příslušných soudů, zbytečně by prodlužoval své řízení.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo než aby soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu