Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2079/11

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Ing. G. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -193 ze dne 31. 1. 2008, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Prostřednictvím návrhu, doručenému Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2011, nazvanému "Podání odvolání k rozsudku -193", stěžovatel napadal usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -193 ze dne 31. 1. 2008 s tím, že žádá o jeho "projednání", a aby Ústavní soud "rozhodl, že nepřevzetí dopisu není důvodem k uznání odvolání L. J.". V ústavní stížnosti stěžovatel v této souvislosti poukázal na skutečnosti, které mají prokázat, že L. J. se v rozhodné době zdržoval na adrese svého trvalého bydliště R.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Karviné (dále též "okresní soud") sp. zn. bylo přitom zjištěno, že v řízení zahájeném u jmenovaného soudu se stěžovatel domáhal po žalovaném L. J. zaplacení částky 348.000,- Kč s příslušenstvím z titulu půjčky. Rozsudkem č. j. -64 ze dne 29. 8. 2001 okresní soud žalobě stěžovatele vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky (výrok I.), co do části příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.). Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 10. 2001.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal žalovaný dne 18. 2. 2005 odvolání (a současně i návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, jež bylo zamítnuto usnesením okresního soudu ze dne 15. 4. 2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2005), mimo jiné s odůvodněním, že mu zásilka obsahující meritorní rozhodnutí ve věci nebyla řádně doručena, respektive nemohla nastat právní fikce doručení, neboť v rozhodné době se nezdržoval v místě svého trvalého bydliště na adrese Středová 1509, Rychvald, ale u své přítelkyně v Ostravě. Odvolání žalovaného nejprve odmítl okresní soud usnesením č. j. -137 ze dne 1. 12. 2006, jež bylo změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále též "krajský soud") č. j. -161 ze dne 15. 6. 2007 tak, že se odvolání neodmítá (soud přisvědčil žalovanému ohledně jeho místa skutečného pobytu v době doručování rozsudku soudu prvního stupně). Krajský soud jako odvolací soud poté věc projednal a rozhodl napadeným usnesením č. j. -193 ze dne 31. 1. 2008, jímž rozsudek okresního soudu č. j. -64 ze dne 29. 8. 2001 v napadené části, tj. ve výrocích I. a III, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Okresní soud tedy znovu rozhodoval ve věci, přičemž rozsudkem č. j. - 262 ze dne 3. 11. 2008, ve spojení s rozsudkem krajského osudu č. j. -323 ze dne 23. 6. 2009, žalobě stěžovatele opět zcela vyhověl.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V projednávané věci k takovému závěru nedospěl.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d)y tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení , 3, 4 a , lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Z výše uvedených obecných mezí činnosti Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Ústavní soud ve své dosavadní praxi opakovaně odmítl jako nepřípustné ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. Filip, Holländer, Šimíček: , komentář, 1. vydání 2001, str. 338, nepubl. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

a další, dostupná in http://nalus.usoud.cz).

V nyní posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek nalézacího soudu a věc mu vrácena k dalšímu jednání. Jelikož se tedy nejedná o konečné rozhodnutí ve věci, nelze, s ohledem na výše nastíněnou koncepci ústavního soudnictví, projednávanou ústavní stížnost přijmout jako přípustnou.

Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle , a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad podání, neboť ani formálně bezvadný návrh by nemohl zhojit jeho neprojednatelnost.

Nad rámec odůvodnění je třeba podotknout, že věcnému projednání ústavní stížnosti by bránila i její zjevná opožděnost, a to proti všem ve věci vydaným rozhodnutím. Podle lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Jako poslední v řadě v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. byl vydán rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -323 ze dne 23. 6. 2009, jenž byl stěžovateli doručen dne 5. 8. 2009. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 13. 7. 2011, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného , a tudíž opožděně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2011

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj