Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1612/11

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Hubeným, advokátem v Praze 7, pplk. Sochora 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2011 č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve svém podání stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010 č. j. -12, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků v rámci řízení proti rozhodnutí České advokátní komory před tímto soudem. Stěžovatel vytýká napadenému rozsudku vcelku 26 právních vad (včetně označení "rozsudek") a dospívá k názoru, že postupem a rozsudkem došlo jednak ke zmaření jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, jednak to vedlo k nespravedlivému a vágnímu přezkumu jeho rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu, který se s jeho námitkami nejen nevypořádal, ale navíc je zkomolil. Stěžovatel dále polemizuje s podle něj "společensky nebezpečnou doktrínou institutu individuálního osvobození" a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. S jednotlivými námitkami stěžovatele se vypořádal důkladně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku a své závěry velmi obsáhle odůvodnil. Námitky směřující proti samotnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou polemikou, která však nepostihuje jádro problému z hlediska poslání řízení před Ústavním soudem, který není další soudní instancí, která by mohla v řízení pokračovat, neboť úkolem Ústavního soudu je přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska zásahu do ústavně zaručených práv. Podstatné přitom je, že vlastní ústavní stížnost - ačkoli je podána advokátem - postrádá relevantní ústavněprávní argumentaci, nehledě na způsob, jakým je podána. Je to totiž evidentní, že byla vyhotovena samotným stěžovatelem, který si pouze opatřil razítko a podpis právního zástupce, který byl - jak musí Ústavní soud s politováním konstatovat - ochoten takovéto podání parafovat a opatřit razítkem. V takovém případě ovšem s tím důsledkem, že Ústavní soud nepovažuje za možné dále pokračovat ve vyjasňování toho, co vlastně z hlediska ústavně zaručených práv stěžovatel rozsudku Nejvyššího správního soudu vytýká. Podle ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být totiž z podání nejen patrné, čeho se stěžovatel domáhá, nýbrž i z jakých ústavně relevantních důvodů tak činí. Aby tomu tak bylo, vyžaduje se, aby fyzické a právnické osoby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, který se na něj jejich jménem obrátí s podáním, které splňuje požadavky , stejně jako požadavky spisovné češtiny na srozumitelně formulovaný právnický text. Ústavní soud přitom k tomuto závěru dospívá s vědomím, že stěžovatel byl již vícekrát v řadě řízení o svých ústavních stížnostech na tyto požadavky výslovně upozorňován. S ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost byla podána prostřednictvím advokáta, nepovažoval Ústavní soud za možné dále v instruování stěžovatele v této konkrétní věci pokračovat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než podle ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu