Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1388/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené Mgr. Soňou Kozovou, advokátkou ve Zlíně, Kvítková 124, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007 č. j. -320, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007 č. j. -314 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2007 č. j. -297, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 12. 5. 2011, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 10. 8. 2011, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi došlo k zásahu do jejích práv garantovaných a y, a 2, a d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak patro z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo - ve věci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha č. III ze dne 23. 11. 1998 č. 475 612 474, kterým byl stěžovatelce odňat plný invalidní důchod - vyhověno žádosti stěžovatelky i jejího právního zástupce o zrušení ustanovení zástupcem pro řízení o kasační stížnosti (výrok I) a dále jím byl zamítnut její návrh na ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti (výrok II) a stěžovatelka byla vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů doložila plnou moc udělenou advokátu k zastupování v uvedeném řízení (výrok III). Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla stěžovatelčina kasační stížnosti proti výroku II shora uvedeného usnesení zamítnuta a proti jeho výroku III odmítnuta. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla ve stejné věci odmítnuta stěžovatelčina kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2007 č. j. -217.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2010 č. j. -24 byl v téže věci odmítnut stěžovatelčin návrh na obnovu řízení, následná kasační stížnost proti uvedenému usnesení byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011 č. j. -73 zamítnuta.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. uvádí, že ji pokládá za včas podaný návrh, což vyvozuje z toho, že využila všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, a to i včetně návrhu na povolení obnovy řízení. Pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustné podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka požádala, aby bylo přihlédnuto k ustanovení .

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ), a dospěl k závěru, že jde o pozdě podaný návrh.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle , jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak patrno z výše uvedených ustanovení, stěžovatelčinou povinností bylo podat svou ústavní stížnost proti shora označeným soudním rozhodnutím nejpozději do 60 dnů od doručení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007 č. j. -320, příp. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007 č. j. -314, nezačala-li lhůta k podání ústavní stížnosti běžet již doručením usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2007 č. j. -297 (to se týká té jeho části, kde kasační stížnost nepředstavovala procesní prostředek ochrany práv stěžovatelky ve smyslu ). Jde-li o datum doručení uvedených rozhodnutí, sama stěžovatelka v ústavní stížnosti ze dne 7. 2. 2008, jež byla u Ústavního soudu vedena pod

sp. zn.

a která byla usnesením ze dne 25. 9. 2008 podle odmítnuta, sdělila, že jí zmíněná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla doručena dne 12. 12. 2007. Z otisku poštovního razítka na obálce, ve které byla nyní souzená ústavní stížnost doručena, lze zjistit, že k jejímu podání došlo dne 12. 5. 2011, což znamená, že se tak stalo po zákonem stanovené lhůtě.

Odvozuje-li stěžovatelka počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti od doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011 č. j.

-73, činí tak nesprávně, neboť takový postup by byl v rozporu s ustanovením , z něhož plyne, že návrh na obnovu řízení za "rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje" nelze považovat (nehledě na to, že v dané věci ani tento mimořádný opravný prostředek nebyl dle názoru obecných soudů přípustný).

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl. Aplikace v úvahu nepřipadá, neboť uvedené ustanovení otevírá Ústavnímu soudu možnost projednat ústavní stížnost nikoliv opožděnou, ale tu, kterou by jinak bylo třeba pokládat za nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu